Porovnání dozimetrické a biologické predikce akutní toxicity při léčbě

Východiska a cíle Lokálně pokročilá stádia nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) patří mezi onemocnění s velmi nepříznivou prognózou. V současnosti je možno za standardní léčebný přístup považovat kombinaci radioterapie a chemoterapie. 3D konformní radioterapie umožňuje eskalaci dávky záření nad konvenční schéma (60 Gy / 2 Gy). Různé způsoby chemoradioterapie a eskalace dávky záření jsou však limitovány vzestupem akutní toxicity léčby, především radiační pneumonitidy a akutní esofagitidy. Možnosti dozimetrické, fyzikální (modelové) a biologické predikce klinické toxicity umožňují výběr pacientů s nižším rizikem vývoje komplikací. Základem dozimetrické predikce jsou údaje z objemových histogramů (DVH). Pro radiační pneumonitidu je hodnotícím parametrem MLD (mean lung dose) – střední dávka v obou plicích po odečtení objemu GTV (Seppenwoolde et al. 2004) a parametr V20 – procento z objemu celé plicní tkáně, které obdrží dávku větší než 20 Gy (Rosenzweig et al. 2004). Pro predikci incidence akutní esofagitidy jsou posuzovány následující prediktory: délka jícnu, povrch jícnu, procento objemu jícnu, konkomitantní chemoterapie (Hirota et al. 2001, Singh et al. 2003, Bradley et al. 2004). Při aplikaci maximální tumorozní dávky a minimalizaci komplikací zdravých tkání je nutné přihlédnout k fyzikálním modelů NTCP (Normal Tissue Complication Probability), (Seppenwoolde et al. 2003). Sledování plasmatických hladin transformujícího růstového faktoru beta 1 (TGF–ĸB1) jako endogenního biologického prediktoru vykazuje vysokou senzitivitu ve vztahu k pravděpodobnosti výskytu postradiační toxicity plicní tkáně a umožňuje výběr pacientů podle rizika poškození (Anscher et al. 1998, Anscher et al. 2001).
Predikovanou akutní, ale i pozdní toxicitu léčby může redukovat radioprotektivní látka amifostin. Cílem naší práce bylo porovnání dvou skupin pacientů souboru, kteří byli léčeni neoadjuvantní chemoterapií a konkomitantní chemoradioterapií s ozářením residua choroby vyšší dávkou než konvenční. Ve skupině A byla cíleně prováděna radioprotekce amifostinem, skupina B byla bez podání radioprotektivní látky. Zkoumány byly možnosti dozimetrické predikce s fyzikálními modely a vývoj plasmatických hladin TGF–ĸB1 a jejich korelace s histopatologickou expresí radiační pneumonitidy. ...

Plný text v pdf