POOPERAČNÍ RADIOTERAPIE U KARCINOMU ENDOMETRIA

Adjuvantní léčba pacientek s karcinomem děložního těla je založena na zhodnocení klinicko-patologických prognostických faktorů po primární chirurgické léčbě. Mezi rizikové faktory jsou v literatuře řazeny: grade 3, hloubka myometriální invaze přes ½ myometria, jiný histologický typ než endometroidní, velikost nádoru, invaze do lymfatických cév, metastázy v lymfatických uzlinách, věk nad 60 let, infiltrace stromatu hrdla děložního.

Jako vodítko se v poslední době využívá zařazení do jedné ze tří rizikových skupin (pacientky nízkého až vysokého rizika recidivy nádorové choroby):

• Nízké riziko – cca 55 % pacientek: Stadium IA (invaze < do ½ myometria) grade 1-2
• Střední riziko – cca 30 % pacientek: Stadium IB (invaze > do ½ myometria) grade 1-2 Stadium IA (invaze < do ½ myometria) grade 3
• Vysoké riziko – cca 15 % pacientek: Stadium IB (invaze > do ½ myometria) grade 3 Stadium II, stadium III-IV
• Jakékoliv stadium serózního a clear cell karcinomu

 Rozhodování o indikaci adjuvantní radioterapie navazuje na chirurgický standard provedené operace, týkající se zejména provedení/neprovedení lymfadenektomie. Lymfadenektomie není nutná u nádorů postihujících méně než ½ myometria grade 1-2. Provedené studie prokázaly, že pánevní radioterapie pro stadium I poskytuje vysoce signifikantní zlepšení lokální kontroly, ale bez vlivu na přežití. Pacientky nízkého rizika mají velmi dobrou prognózu a měly by být po operaci pouze sledovány. Užití adjuvantní radioterapie je proto limitováno na pacientky středního a vysokého rizika. Pro skupinu středního rizika adjuvantní vaginální brachyterapie samotná poskytuje excelentní lokální kontrolu onemocnění s menší morbiditou a lepší kvalitou života v porovnání s pánevní zevní radioterapií. Pro pacientky stadia I-III s charakterem vysokého rizika nepřineslo užití adjuvantní chemoterapie samotné zlepšení přežití v porovnání s pánevní radioterapií. První studie porovnávající pánevní teleradioterapii s adjuvantní chemoterapií nebo bez ní prokázala lepší přežití v období do progrese v rameni s kombinovanou léčbou. Probíhající studie se zabývají úlohou kombinace radioterapie a chemoterapie a radioterapie samostatné. Data o toxicitě kombinované adjuvantní léčby však chybí a role adjuvantní chemoterapie není zatím objasněna.

V současné praxi tedy radioterapie jednoznačně není indikována u pacientek nízkého rizika (kde naopak přinesla zhoršení léčebných výsledků). U pacientek středního rizika po radikální operaci s kompletním chirurgickým stagingem uzlin je možné provedení pouze adjuvantní vaginální brachyterapie (ke snížení rizika poševních recidiv), alternativou je i pouhé sledování. Pacientkám středního a vysokého rizika, u nichž nebyla provedena tato radikální operace, by mělo být nabídnuto pooperační zajištění radioterapií. U pacientek vysokého rizika by měla být vždy zvažována adjuvantní radioterapie, především u stadia III je v posledních letech v pooperační léčbě diskutována také chemoterapie s cílem zlepšení přežití do progrese.

Cílem našich snah by nadále měla být optimalizace léčebného postupu, zlepšení doby do progrese, celkového přežití, snížení množství komplikací kombinované léčby. Je nutno klást důraz na týmovou spolupráci (onkogynekolog – radiační a klinický onkolog). Standardem by mělo být kvalitní zázemí a plánování radioterapie.

Literatura

1. Pecorelli S. Revise FIGO staging for carcinoma of the vulva, cervix, and endometrium. Int J Gynaecol Obstet 2010;Feb,108(2):176.
2. Creutzberg CL, et al. The role of radiotherapy in endometrial cancer: Current evidence and Trends.
3. Creutzberg CL, et al. Surgery and postoperative radiotherapy versus surgery alone for patiens with stage I endometrial carcinoma: PORTEC Study Group. Lancet 2000;355:1404-11.
4. Creutzberg CL. Adjuvant chemotherapy for endometrial cancer: unproven. Int J Gynecol Cancer 2010;Oct,20(7):1105-8.
5. Svoboda B, Líbalová P, Kubecová M a kol. Guideline gynekologických zhoubných nádorů 2010. Česká gynekologie 2011;76,č.3,:208-215.

 e-mail: Vera.Tomancova@vfn.cz