Péče o pacienta v terminálním stavu na pracovištích intenzivní medicíny.

O přechodu na paliativní způsob péče v intenzivní medicíně nejčastější uvažujeme u pacientů s multiorgánovým selháním, u nichž i přes maximální možnou podporu či náhradu orgánových funkcí dochází k trvalému zhoršování zdravotního stavu a kde vyvolávající příčina či její důsledky nejsou léčebně ovlivnitelné; nebo u pacientů v hlubokém bezvědomí, u nichž nelze odůvodněně předpokládat obnovení integrity mozkových funkcí z důvodu přítomnosti známek ireverzibilního poškození CNS. Cílem takovéhoto rozhodování je akcentace etických aspektů při poskytování intenzivní péče, důraz na uchování lidské důstojnosti a zajištění co možná nejvyššího možného komfortu nemocných. Hovoříme tak o omezování marné a neúčelné léčby v situacích, kdy se lze na základě odborného medicínského posouzení důvodně domnívat, že přínos dané léčebné metody nepřevažuje nad rizikem komplikací, bolesti, dyskomfortu a strádání pacienta a nedává možnost příznivého ovlivnění zdravotního stavu nebo záchrany jeho života. Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby nesmí a nemůže být zaměňováno za eutanázii.

Všeobecně přijatým cílem intenzivní péče je vždy zachování života a zdraví pacienta - to znamená odstranění příčiny, jež způsobuje zhoršení zdravotního stavu, a poskytování postupů orgánové podpory či náhrady u nemocných s předpokládaným zvratným orgánovým selháním. Jedná se tedy o snahu udržovat život, nikoliv prodlužovat umírání. Pokud tento cíl nelze naplnit, je nutné pacientovi poskytnout péči, která zmírní či vyloučí bolest, dyskomfort a strádání, umožní zachování lidské důstojnosti a uspokojování fyzických, psychických, sociálních a duchovních potřeb.

Literatura

1. Černý V, Cvachovec K, Pařízková R, Ševčík P, Rožnovská L, Šimek J, Dostál O. Konsenzuální stanovsko k poskytování paliativní péče u nemocných s nevratným orgánovým selháním (ČSARIM ČLS JEP, ČSIM ČLS JEP). Anest. intenziv. Med. 2009, 20 (4), s. 218-221.