Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Pokroky v molekulární biologii nádorů
Číslo abstraktu: 034
Autoři: doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.; RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Kateřina Bouchalová (Špačková), Ph.D.; RNDr. Božena Braunerová; MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D.
Na chromozómu 17 (CH17) je z onkologického
pohledu lokalizována řada genů, které se podílejí na samotném
procesu onkogeneze, ovlivňují biologické chování nádoru a jsou i
potenciálními cíly pro protinádorová léčiva. CH17 nese na krátkém
rameni významné geny BCPR, p53, kandidátní onkogeny PMP22 a COPS3.
Dlouhé rameno CH17 je místem lokalizace genů TOP2A, RARA, BRCA1,
ETV4/PEA3/E1AF, HER-2/neu, KRT19, NME1, NF1 a PS6K. Z klinického
pohledu se jeví jako významné také změny ploidity nádorových buněk.
Určité geny jsou nyní onkology využívány jako prediktory odpovědi
na terapii (TOP2A pro antracykliny, HER-2/neu v případě léčby
trastuzumabem) a v diagnostice hereditárních forem karcinomů (BRCA1
a p53). Významný efekt diferenciační terapie retinoidy u leukémií i
solidních nádorů opravňuje výzkum prediktivní role genu RARA u
karcinomu prsu.
Z cytogenetického pohledu je důležité zmnožení 17q22-q24, které je nalézáno u 87% pacientů s mutací BRCA2. Tato změna by mohla být výsledkem ztráty funkčnosti BRCA2. Pomocí CGH byly u primárních karcinomů prsu potvrzeny další amplifikované oblasti a delece CH17. Klinicky zajímavé se jeví kombinace cytogenetických změn. S použitím CGH byly popsány různé cytogenetické typy primárně invazivních karcinomů prsu a na základě zjištěných dat sestaven graf korelace rizika smrti související s tumorem a zmnožení určitých úseků chromozómů. Ztráty heterozygozity (LOH) CH17 se častěji vyskytují ve špatně diferencovaných duktálních karcinomech prsu in situ (DCIS) (70%), zároveň je u nich vysoký stupeň amplifikace HER-2/neu (30%). Metodou CGH byly nalezeny změny, které představují genetický podklad pro klasifikaci DCIS na dobře a špatně diferencované typy. Snahy o nalezení „genetického podpisu“, který charakterizuje nádor komplexně z pohledu prognózy i predikce léčby, vyústily v případě karcinomu prsu ve vytvoření třígenového podpisu zahrnujícího expresi genů BRCA2, DNMT3B a CCNE1, který charakterizuje nádory se špatnou prognózou. Ve stejné studii byly zkoumány i geny umístěné na CH17, avšak asociace jejich exprese se špatnou prognózou nebyla signifikantní. Mikročipy byly s úspěchem použity k rozlišení IBC (inflammatory breast cancer) a NIBC (noninflammatory breast cancer) a dokonce k odlišení 2 podskupin IBC s rozdílnou odpovědí na terapii.
Komplexní změny na 17. chromozómu jsou nalézány u většiny solidních nádorů a ukazují na jeho významnou úlohu v procesu onkogeneze. Na příkladě výsledků z našich pracovišť budeme demonstrovat klinický význam vyšetření genetického statusu CH17 u solidních nádoru pro prognózování biologických vlastností nádorů a predikci jeho odpovědi na léčbu.
Poděkování: Práce byla podpořena částečně granty MSM6198959216, IGA MZCR NC7506-3 a NC7495.
Z cytogenetického pohledu je důležité zmnožení 17q22-q24, které je nalézáno u 87% pacientů s mutací BRCA2. Tato změna by mohla být výsledkem ztráty funkčnosti BRCA2. Pomocí CGH byly u primárních karcinomů prsu potvrzeny další amplifikované oblasti a delece CH17. Klinicky zajímavé se jeví kombinace cytogenetických změn. S použitím CGH byly popsány různé cytogenetické typy primárně invazivních karcinomů prsu a na základě zjištěných dat sestaven graf korelace rizika smrti související s tumorem a zmnožení určitých úseků chromozómů. Ztráty heterozygozity (LOH) CH17 se častěji vyskytují ve špatně diferencovaných duktálních karcinomech prsu in situ (DCIS) (70%), zároveň je u nich vysoký stupeň amplifikace HER-2/neu (30%). Metodou CGH byly nalezeny změny, které představují genetický podklad pro klasifikaci DCIS na dobře a špatně diferencované typy. Snahy o nalezení „genetického podpisu“, který charakterizuje nádor komplexně z pohledu prognózy i predikce léčby, vyústily v případě karcinomu prsu ve vytvoření třígenového podpisu zahrnujícího expresi genů BRCA2, DNMT3B a CCNE1, který charakterizuje nádory se špatnou prognózou. Ve stejné studii byly zkoumány i geny umístěné na CH17, avšak asociace jejich exprese se špatnou prognózou nebyla signifikantní. Mikročipy byly s úspěchem použity k rozlišení IBC (inflammatory breast cancer) a NIBC (noninflammatory breast cancer) a dokonce k odlišení 2 podskupin IBC s rozdílnou odpovědí na terapii.
Komplexní změny na 17. chromozómu jsou nalézány u většiny solidních nádorů a ukazují na jeho významnou úlohu v procesu onkogeneze. Na příkladě výsledků z našich pracovišť budeme demonstrovat klinický význam vyšetření genetického statusu CH17 u solidních nádoru pro prognózování biologických vlastností nádorů a predikci jeho odpovědi na léčbu.
Poděkování: Práce byla podpořena částečně granty MSM6198959216, IGA MZCR NC7506-3 a NC7495.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2005
