Konference: 2006 11. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Kontraverze v diagnostice a léčbě časného karcinomu prsu, standardní postupy vs. nestandardní. II.Blok: Chirurgie
Číslo abstraktu: 013
Autoři: S. Julínek; D. Sečkařová; L. Winkler; J. Urbanová
Úvod:
Cílem tohoto článku je prezentovat aktuální informace v oblasti chirurgické terapie lobulárního invazivního karcinomu prsu (ILC). Zatímco u duktálního invazivního karcinomu prsu (IDC) je v indikovaných případech parciální mastektomie doplněná radioterapií standardní metodou, tak u ILC zůstává tato problematika stále otevřena a předmětem diskuze.
Diskuze:
Invazivní lobulární karcinom (ILC) je svým výskytem 5-15 % v populaci druhým nejčastějsím histologickým typem karcinomu prsu. Některé studie uvádějí mírně rostoucí incidenci ILC v posledních 15 letech zejména u postmenopauzálních žen .Statistickým srovnáním pacientek s ILC a IDC dojdeme k těmto závěrům. Pacientky s ILC jsou starší, estrogenové a progesteronové receptory jsou častěji vyjádřeny a i přes větší velikost tumoru nemají častěji postiženy axilární uzliny.
V minulosti patologické studie prokázaly, že ILC se vyskytuje často multicentricky v ipsilaterálním prsu. Tato pozorování vedla k odmítání parciálních chirurgických výkonů a byly preferovány výkony ablativní. Druhým důvodem k ablaci prsu byla horší prognóza, která byla prokázána ovšem jen v některých studiích.
Koincidence s lobulárním in situ karcinomem dosahuje až 70%, jindy se může současně prokázat intraduktální nebo infiltrující duktální karcinom. V typickém případě u ILC rostou nádorové buňky samostatně nebo v jednobuněčných řadách mezi pruhy kolagenního vaziva. Dalším charakteristkým morfologickým rysem je minimální desmoplastická reakce okolní prsní tkáně. Výše zmíněné patologické vlastosti předurčují tuto histologickou variantu karcinomu prsu k obtížné diagnostice. Zejména velikost nádoru je při klinickém a mammografickém vyšetření často podhodnocena. Klinicky se ILC často vyskytuje jako nepřesně ohraničené ztluštění prsní tkáně, zatímco u duktálního karcinomu je to velmi často dobře hmatná rezistence.Důsledkem je častější přítomnost nádoru v resekční linii a tím rostoucí počet reresekcí.
V minulosti proběhly 2 typy studií srovnávající lokální recidivu a přežití u pacientek po prs zachovávajícím operačním výkonu. U jednoho typu byla srovnávána lokální recidiva u ILC a invazivního duktálního karcinomu. U druhého typu studie byly konfrontovány výsledky mezi ablací prsu a parciální mastektomií.Výsledkem bylo mírné zvýšení výskytu lokální recidivy po 5 leté observaci u ILC ve většine studií (více viz tabulka).
Ve většině studií nebyl statisticky zaznamenán rozdíl v prognóze pacientek mezi ILC a IDC. Desetileté intervaly přežití se ve studiích vzájemně liší v jednotkách procent mezi těmito 2 histologickými typy karcinomu prsu.V jedné studii byla příznivější prognóza pacientek s ILC vysvětlována častější přítomnosti estrogenových a progesteronových receptorů.
Závěr:
V chirurgické terapii invazivního lobulárního karcinomu vidíme v posledních letech ústup ablativních k méně radikálním chirurgickým výkonům. Tento trend je podobný, ale poněkud zpomalený v porovnání s invazivním duktálním karcinomem.Na základě recentních studií lze vyvodit tyto závěry. Většina autorů se shoduje, že u ILC podobně jako u DIC totální mastektomií zajistí lepší lokoregionální kontrolu nádorového onemocnění a to zejména u mladých žen a u pacientek s vysokým gradingem. Na druhou stranu ablace prsu v porovnání s parciální mastektomií nepřinese benefit v přežití. Můžeme tedy konstatovat, že u ILC v indikovaných případech jsou prs zachovávající výkony s negativním resekčním okrajem doplněné radioterapií standardním operačním postupem.
Tabulka č. 1: Lokální recidiva karcinomu prsu po 5 letech observace po parciální mastektomii.
Vysvětlivky: * ...... 10 let observace
Cílem tohoto článku je prezentovat aktuální informace v oblasti chirurgické terapie lobulárního invazivního karcinomu prsu (ILC). Zatímco u duktálního invazivního karcinomu prsu (IDC) je v indikovaných případech parciální mastektomie doplněná radioterapií standardní metodou, tak u ILC zůstává tato problematika stále otevřena a předmětem diskuze.
Diskuze:
Invazivní lobulární karcinom (ILC) je svým výskytem 5-15 % v populaci druhým nejčastějsím histologickým typem karcinomu prsu. Některé studie uvádějí mírně rostoucí incidenci ILC v posledních 15 letech zejména u postmenopauzálních žen .Statistickým srovnáním pacientek s ILC a IDC dojdeme k těmto závěrům. Pacientky s ILC jsou starší, estrogenové a progesteronové receptory jsou častěji vyjádřeny a i přes větší velikost tumoru nemají častěji postiženy axilární uzliny.
V minulosti patologické studie prokázaly, že ILC se vyskytuje často multicentricky v ipsilaterálním prsu. Tato pozorování vedla k odmítání parciálních chirurgických výkonů a byly preferovány výkony ablativní. Druhým důvodem k ablaci prsu byla horší prognóza, která byla prokázána ovšem jen v některých studiích.
Koincidence s lobulárním in situ karcinomem dosahuje až 70%, jindy se může současně prokázat intraduktální nebo infiltrující duktální karcinom. V typickém případě u ILC rostou nádorové buňky samostatně nebo v jednobuněčných řadách mezi pruhy kolagenního vaziva. Dalším charakteristkým morfologickým rysem je minimální desmoplastická reakce okolní prsní tkáně. Výše zmíněné patologické vlastosti předurčují tuto histologickou variantu karcinomu prsu k obtížné diagnostice. Zejména velikost nádoru je při klinickém a mammografickém vyšetření často podhodnocena. Klinicky se ILC často vyskytuje jako nepřesně ohraničené ztluštění prsní tkáně, zatímco u duktálního karcinomu je to velmi často dobře hmatná rezistence.Důsledkem je častější přítomnost nádoru v resekční linii a tím rostoucí počet reresekcí.
V minulosti proběhly 2 typy studií srovnávající lokální recidivu a přežití u pacientek po prs zachovávajícím operačním výkonu. U jednoho typu byla srovnávána lokální recidiva u ILC a invazivního duktálního karcinomu. U druhého typu studie byly konfrontovány výsledky mezi ablací prsu a parciální mastektomií.Výsledkem bylo mírné zvýšení výskytu lokální recidivy po 5 leté observaci u ILC ve většine studií (více viz tabulka).
Ve většině studií nebyl statisticky zaznamenán rozdíl v prognóze pacientek mezi ILC a IDC. Desetileté intervaly přežití se ve studiích vzájemně liší v jednotkách procent mezi těmito 2 histologickými typy karcinomu prsu.V jedné studii byla příznivější prognóza pacientek s ILC vysvětlována častější přítomnosti estrogenových a progesteronových receptorů.
Závěr:
V chirurgické terapii invazivního lobulárního karcinomu vidíme v posledních letech ústup ablativních k méně radikálním chirurgickým výkonům. Tento trend je podobný, ale poněkud zpomalený v porovnání s invazivním duktálním karcinomem.Na základě recentních studií lze vyvodit tyto závěry. Většina autorů se shoduje, že u ILC podobně jako u DIC totální mastektomií zajistí lepší lokoregionální kontrolu nádorového onemocnění a to zejména u mladých žen a u pacientek s vysokým gradingem. Na druhou stranu ablace prsu v porovnání s parciální mastektomií nepřinese benefit v přežití. Můžeme tedy konstatovat, že u ILC v indikovaných případech jsou prs zachovávající výkony s negativním resekčním okrajem doplněné radioterapií standardním operačním postupem.
Tabulka č. 1: Lokální recidiva karcinomu prsu po 5 letech observace po parciální mastektomii.
Vysvětlivky: * ...... 10 let observace
Datum přednesení příspěvku: 6. 1. 2006
