Konference: 2006 11. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Radioterapie
Téma: Nelékařská sekce: I.Blok Ozařovací techniky užívané v adjuvantní léčbě karcinomu prsu, v léčbě karcinomu vulvy a vaginy
Číslo abstraktu: 039
Autoři: Petra Křížková
V léčbě karcinomu prsu se využívá všech dostupných léčebných
modalit.Jsou-li indikovány racionálně, mohou vést ve vysokém
procentu k vyléčení nebo dlouhodobé remisi.
Mezi tyto modality patří chirurgická léčba, chemoterapie, hormonální léčba, imunoterapie a velkou úlohu zastává radioterapie.
Cílem radioterapie je, vpravit do cílového objemu letální nádorovou dávku během určité doby a to vždy po částečném výkonu nebo po úplném odstranění prsu.
V České republice se nejčastěji používá gama záření o energii 6 MeV a urychlených elektronů. V zahraničí se využívá k ozařování protonového svazku, neutronů a těžkých iontů.
Před zahájením radioterapie je nutno stanovit tzv. cílový objem, který je určen na základě výchozí velikosti a lokalizace nádoru při klinickém vyšetření.
Ošetřující lékař, s pomocí radiologického laboranta na rentgenovém přístroji zvaném simulátor, který napodobuje následné ozařovací podmínky při léčbě, určí velikost ozařovacího pole, polohu pacientky, pomůcky k fixaci, a zakreslí na pokožku značky. Pro kontrolu správnosti se zhotoví rentgenový snímek. Poté se předají tyto informace fyzikálnímu oddělení a toto oddělení zhotoví individuální ozařovací plán.
Na ozařovacím stole je většinou pacientka uložena v poloze na zádech a vypodložena polystyrénovým klínem. Paži má fixovanou v abdukci a s hlavou vytočenou na opačnou stranu. Prs nebo hrudní stěna jsou ozařovány technikou dvou tangenciálních polí o celkové dávce 50 Gy ve 25 frakcích za 5 týdnů. Doplňující zevní boost je většinou 5-7 frakcí.
Uzlinové oblasti jsou ozařovány SSD technikou do celkové dávky 50 Gy ve 25 frakcích za 5 týdnů.
Opatření: Pacientce doporučíme, aby ozařovanou oblast držela pokud možno v suchu a nosila volnější bavlněný oděv. Jedenkrát týdně je odesílána na vyšetření krevního obrazu a na kontrolu stavu k ošetřujícímu lékaři.
Stručná historie ozařování prsu a hrudní stěny: Po 2.světové válce byla používána kvadrátová technika tzv. Manchesterská a McWhirter technika tzv. Edinbourghská. V letech 1953 – 54 byla profesorem Jedličkou provedena standardizace v léčbě ozařování. V 70. letech se začíná ozařovat kobaltem, technikou dvou tečných polí na stěnu hrudní. U pacientek tato technika zanechávalala rozsáhlé kožní reakce. V tomto období byly pacientky z 90% po ablaci prsu. Ve Velké Británii v 80. letech se hojně ozařovalo Flatcherovou technikou, která používala mamárních tubusů. V polovině 90. let se radioterapie prsu přesouvá na velké lineární urychlovače, které se používají do dnešní doby.
Mezi tyto modality patří chirurgická léčba, chemoterapie, hormonální léčba, imunoterapie a velkou úlohu zastává radioterapie.
Cílem radioterapie je, vpravit do cílového objemu letální nádorovou dávku během určité doby a to vždy po částečném výkonu nebo po úplném odstranění prsu.
V České republice se nejčastěji používá gama záření o energii 6 MeV a urychlených elektronů. V zahraničí se využívá k ozařování protonového svazku, neutronů a těžkých iontů.
Před zahájením radioterapie je nutno stanovit tzv. cílový objem, který je určen na základě výchozí velikosti a lokalizace nádoru při klinickém vyšetření.
Ošetřující lékař, s pomocí radiologického laboranta na rentgenovém přístroji zvaném simulátor, který napodobuje následné ozařovací podmínky při léčbě, určí velikost ozařovacího pole, polohu pacientky, pomůcky k fixaci, a zakreslí na pokožku značky. Pro kontrolu správnosti se zhotoví rentgenový snímek. Poté se předají tyto informace fyzikálnímu oddělení a toto oddělení zhotoví individuální ozařovací plán.
Na ozařovacím stole je většinou pacientka uložena v poloze na zádech a vypodložena polystyrénovým klínem. Paži má fixovanou v abdukci a s hlavou vytočenou na opačnou stranu. Prs nebo hrudní stěna jsou ozařovány technikou dvou tangenciálních polí o celkové dávce 50 Gy ve 25 frakcích za 5 týdnů. Doplňující zevní boost je většinou 5-7 frakcí.
Uzlinové oblasti jsou ozařovány SSD technikou do celkové dávky 50 Gy ve 25 frakcích za 5 týdnů.
Opatření: Pacientce doporučíme, aby ozařovanou oblast držela pokud možno v suchu a nosila volnější bavlněný oděv. Jedenkrát týdně je odesílána na vyšetření krevního obrazu a na kontrolu stavu k ošetřujícímu lékaři.
Stručná historie ozařování prsu a hrudní stěny: Po 2.světové válce byla používána kvadrátová technika tzv. Manchesterská a McWhirter technika tzv. Edinbourghská. V letech 1953 – 54 byla profesorem Jedličkou provedena standardizace v léčbě ozařování. V 70. letech se začíná ozařovat kobaltem, technikou dvou tečných polí na stěnu hrudní. U pacientek tato technika zanechávalala rozsáhlé kožní reakce. V tomto období byly pacientky z 90% po ablaci prsu. Ve Velké Británii v 80. letech se hojně ozařovalo Flatcherovou technikou, která používala mamárních tubusů. V polovině 90. let se radioterapie prsu přesouvá na velké lineární urychlovače, které se používají do dnešní doby.
Datum přednesení příspěvku: 6. 1. 2006
