Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: Analýza nádorového genomu a proteomu
Číslo abstraktu: 196p
Autoři: MUDr. Dagmar Adámková Krákorová, Ph.D.; MUDr. Karel Veselý, Ph.D.; MUDr. Vladimír Spurný, CSc.; MUDr. Dagmar Brančíková, Ph.D.
Úvod
Osteosarkom je maligní sarkom charakterizovovaný přímou tvorbou kosti nebo osteoidní tkáně nádorovými buňkami. Nádor je vysoce maligní s velmi časným hematogenním rozsevem. Léčba osteosarkomů by měla být vedena v centrech, která se touto problematikou zabývají a je v zásadě multimodální.
Léčba
Zavedení agresivní chemoterapie signifikantně zvýšilo 5 leté přežití pacientů s lokalizovaným G III osteosarkomem z 20%
na 70-80%.
Dnes je standardním léčebným postupem použití agresivní chemoterapie před a po chirurgickém zákroku. Chemoterapie využívá vysokodávkovaný methotrexát, adriamycin, cisplatinu ± ifosfamid, případně etoposid v nejrůznějších kombinacích.
Histopatologické hodnocení odpovědi primárního tumoru na předoperační chemoterapii je důležitým faktorem z hlediska dlouhodobého přežití, výskytu lokální recidivy či systémových metastáz.
Problém
V posledních letech se přežití těchto pacientů výrazněji nezvýšilo ve srovnání s dobou před 15-20 lety. Proto pokračuje hledání nových účinných látek a léčebných postupů, zkouší se i eskalace dávek užívaných cytostatik, což zvyšuje riziko jejich toxických účinků.
Možnosti predikce v době zjištění diagnózy, který pacient je zvýšeně rizikový z hlediska možného selhání standardní léčby, by tak mohly upřesnit tailoring léčby jednotlivých pacientů a mít tím přímý dopad v klinické praxi.
Metastatické onemocnění, rozsáhlý tumor, vyšší věk v době stanovení diagnózy, hodnota LDH v séru před započetím léčby, postižení axiálního skeletu, histologický subtyp a histopatologická odpověď (méně než 90% nekróz) na předoperační chemoterapii jsou považovány za faktory negativní.
Dosud nejsou jednoznačně definovány parametry, na základě kterých by bylo možno predikovat, který pacient bude na léčbu odpovídat dobře a který hůře.
Soubor pacientů a metody
HER-2/neu overexprese a mutace genu p53 jsou spojovány se špatným přežitím u velkého množství nádorů. Zhodnotili jsme biopsie 15 pacientů léčených pro high grade osteosarkom dospělého věku na Oddělení klinické a radiační onkologie FN u sv. Anny v Brně (2002-2005).
Žádný ze vzorků nevykazoval aplifikaci genu HER-2/neu při použití imunohistochemie (vzhledem k negativitě nebyla metoda FISH prováděna).
Mutace genu p53 byla nalezena v 10 případech (66,6%), avšak korelace mezi výskytem mutace p53 genu a histopatologickou odezvou nádoru na chemoterapii zde nebyla.
Závěr
Ani HER-2/neu overexprese ani mutace genu p53 nebyla důležitá pro biologii konvenčních osteosarkomú v této skupině dospělých pacientů.
Naše výsledky tak korelují s výsledky několika studií, které byly publikovány v posledních měsících. Hledání možných prediktivních faktorů tedy pokračuje.
Osteosarkom je maligní sarkom charakterizovovaný přímou tvorbou kosti nebo osteoidní tkáně nádorovými buňkami. Nádor je vysoce maligní s velmi časným hematogenním rozsevem. Léčba osteosarkomů by měla být vedena v centrech, která se touto problematikou zabývají a je v zásadě multimodální.
Léčba
Zavedení agresivní chemoterapie signifikantně zvýšilo 5 leté přežití pacientů s lokalizovaným G III osteosarkomem z 20%
na 70-80%.
Dnes je standardním léčebným postupem použití agresivní chemoterapie před a po chirurgickém zákroku. Chemoterapie využívá vysokodávkovaný methotrexát, adriamycin, cisplatinu ± ifosfamid, případně etoposid v nejrůznějších kombinacích.
Histopatologické hodnocení odpovědi primárního tumoru na předoperační chemoterapii je důležitým faktorem z hlediska dlouhodobého přežití, výskytu lokální recidivy či systémových metastáz.
Problém
V posledních letech se přežití těchto pacientů výrazněji nezvýšilo ve srovnání s dobou před 15-20 lety. Proto pokračuje hledání nových účinných látek a léčebných postupů, zkouší se i eskalace dávek užívaných cytostatik, což zvyšuje riziko jejich toxických účinků.
Možnosti predikce v době zjištění diagnózy, který pacient je zvýšeně rizikový z hlediska možného selhání standardní léčby, by tak mohly upřesnit tailoring léčby jednotlivých pacientů a mít tím přímý dopad v klinické praxi.
Metastatické onemocnění, rozsáhlý tumor, vyšší věk v době stanovení diagnózy, hodnota LDH v séru před započetím léčby, postižení axiálního skeletu, histologický subtyp a histopatologická odpověď (méně než 90% nekróz) na předoperační chemoterapii jsou považovány za faktory negativní.
Dosud nejsou jednoznačně definovány parametry, na základě kterých by bylo možno predikovat, který pacient bude na léčbu odpovídat dobře a který hůře.
Soubor pacientů a metody
HER-2/neu overexprese a mutace genu p53 jsou spojovány se špatným přežitím u velkého množství nádorů. Zhodnotili jsme biopsie 15 pacientů léčených pro high grade osteosarkom dospělého věku na Oddělení klinické a radiační onkologie FN u sv. Anny v Brně (2002-2005).
Žádný ze vzorků nevykazoval aplifikaci genu HER-2/neu při použití imunohistochemie (vzhledem k negativitě nebyla metoda FISH prováděna).
Mutace genu p53 byla nalezena v 10 případech (66,6%), avšak korelace mezi výskytem mutace p53 genu a histopatologickou odezvou nádoru na chemoterapii zde nebyla.
Závěr
Ani HER-2/neu overexprese ani mutace genu p53 nebyla důležitá pro biologii konvenčních osteosarkomú v této skupině dospělých pacientů.
Naše výsledky tak korelují s výsledky několika studií, které byly publikovány v posledních měsících. Hledání možných prediktivních faktorů tedy pokračuje.
Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006
