Omyly v radiologické mamární diagnostice

Selhání diagnostiky v procesu odhalování suspektní choroby vnáší do vztahu lékař – pacient, či v širší míře do vztahu zdravotnictví – pacient mnoho negativ.
Selhání diagnostiky v procesu preventivního vyšetření je ze společenského hlediska problematičtější, přispívá ke snížení důvěry v program a může se stát jedním ze zdrojů nízké návštěvnosti. Zprávy o medicínském selhání se šíří mnohem snadněji než zprávy o úspěších.
V mamární diagnostice hrozí selhání obojího druhu. Problém umocňuje fakt, že jde o jedno z nejčastěji provedených vyšetření v českém zdravotnictví a že se provádí ženám v produktivním věku.
Selhávání diagnostiky je kombinaci důvodů objektivních i subjektivních, která lze eliminovat nápravnými opatřeními. Existují ale i nepředvídatelné a neovlivnitelné případy, které se jeví jako omyly, přestože pro své biologické atributy skutečnými omyly nejsou. Vyskytují se v malém procentu, ale o to větší bývají jejich důsledky.

Ze všech diagnostických mamárních metod je chybovostí nejvíce zatížena základní vyšetřovací metoda – mamografie.
Objektivní příčinou podhodnocení mamografie se mohou stát:
- příliš denzní typ žlázy
- nízká kvalita mamogramu
- nedokonalá projekce – jen částečně zachycený prs

Subjektivní příčinou podhodnocení mamografie jsou nejčastěji:
- nedostatečná analýza mamografického obrazu
- nezkušenost radiologa

Všechny zmíněné příčiny selhání mamografie jsou odstranitelné, k jejich minimalizaci jsou ve screeningových centrech zaměřeny programy sledující kvalitu zobrazování a podmínky vzdělávání radiologů. Mezi významné mechanizmy snížení chybovosti patří i vysoká frekvence provedených vyšetření udržující na výši erudici laborantů i radiologů.
Navzdory těmto opatřením se ve screeningu i v diagnostice mylná hodnocení vyskytují stále a úkolem všech, kteří se na celém procesu vzniku a hodnocení mamografie podílejí je udržovat jejich počty v nejmenší možné míře.
Ve screeningu jsou všechny zmíněné druhy selhání známé pod pojmem intervalový karcinom - podle jejich výskytu mezi pravidelnými mamografiemi. Vedle skutečných omylů, patří do této kategorie i skupina nádorů, které rostou rychleji než většina ostatních karcinomů prsu. Jejich biologická agresivita snižuje efekt léčby. Pro tyto nádory prsu, které se v běžném screenigovém programu objevují asi ve 3% všech nalezených karcinomů, nejde nastavit účinný program prevence. Svou často nepříznivou prognózou, která navazuje na zjištění hmatného nálezu v intervalu kratším než 2 roky od vyšetření s negativním nálezem, snižují tyto kazuistiky důvěru se screeningový program.

Cílem všech zúčastněných odborníků v procesu mamární diagnostiky a screeningu je
1. eliminovat omyly, jejichž příčiny je možno zjistit
2. profesionálně se postavit k případům biologicky agresivních nádorů, které se vymykají současným diagnostickým možnostem.

Pravdivá edukace laické veřejnosti o limitech screeningu je prevencí nadměrných očekávání a cestou k přijetí reálných možností a přínosu mamárního screeningu i diagnostiky.