Obsah metalothioneinu v buňkách neuroblastomu ve vztahu k rezistenci vůči platinovým cytostatikům.

Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Postery

Číslo abstraktu: 258 (p149)

Autoři: MVDr. Jan Hraběta; Katarína Figová; prof. MUDr. Tomáš Eckschlager, CSc.; Prof. MUDr. Richard Průša, CSc.; O. Baštík; Ing. Soňa Křížková, Ph.D.; doc.RNDr. Vojtěch Adam, Ph.D.; prof. MUDr. Jindřich Činátl jr.; Martin Michaelis; doc.Ing. René Kizek, Ph.D.

Úvod
Metalothioneiny (MT) jsou intracelulární, nízkomolekulární proteiny (6,5 kDa) bohaté na cystein. Byly poprvé popsány v roce 1957 jako proteiny vážící kadmium (Margoses and Valle, 1957). V současné době je známo 15 MT rodin a 38 MT podrodin. MT jsou strukturálně konzervativní proteiny s velkým stupněm sekvenční homologie, kterou nacházíme mezi většinou obratlovců i bezobratlých živočichů. Tyto proteiny mají klíčovou roli při udržování homeostázy iontů kovů v organismech. V buňkách jsou lokalizovány v cytoplazmě i subcelulárních organelách jako jsou mitochondrie, lysozómy a/nebo v jádře. Význam přítomnosti MT v různých buněčných kompartmentech není zcela vysvětlen. Jejich buněčná lokalizace je ovlivňována fází buněčného cyklu – MT jsou v G0/G1 fázi buněčného cyklu lokalizovány v cytoplazmě, ale v časné S-fázi jsou rychle translokovány do jádra (Nagel and Valle,1995). Zdá se, že intranukleární lokalizaci MT ovlivňuje také oxidativní stres, UV záření či expozice látkám poškozujících DNA. Z těchto důvodů se lze domnívat, že MT se mohou podílet na DNA reparativních mechanismech a/nebo chránit DNA před poškozením (Ghoshal and Jakob, 2001). MT mají neuroprotektivní účinky a významně snižují hladiny prozánětlivých cytokinů a reaktivních forem kyslíku v nervové tkáni. Geny pro MT jsou u člověka lokalizovány v oblasti 16q12-22. ...

Plný text v pdf

Datum přednesení příspěvku: 23. 4. 2007