Nutriční problémy seniorů

Věkový průměr populace ve vyspělých zemích stoupá. Je to dáno jednak poklesem narozených dětí a také prodlužující se délkou života. Podle údajů z roku 2001 se počet starých lidí (tj.nad 65 let) v populaci Evropské unie pohybuje kolem 12,2 % a velmi starých (nad 80 let) asi 3,7 % populace. S přibývajícími nemocemi není divu, že také mnoho starých lidí je v riziku malnutrice nebo již jsou malnutričtí. Údaje se liší podle způsobu hodnocení stavu výživy v jednotlivých studiích. Například ve studiích z roku 1999 a 2000 se udává počet starých nemocných v malnutrici kolem 18-69 %. V roce 1999 byla publikována práce, kde v riziku podvýživy bylo 54% a malnutrických 33% gerontologických pacientů, kteří byli hospitalizováni v nemocnici.
Na nedostatečném příjmu se často podílí ztráta dentice, snížení intenzity péče o dutinu ústní. Závažnými poruchami dentice je postiženo více než 60% starší populace. Výsledkem jsou problémy se žvýkáním stravy a často i snížený příjem masa.
Xerostomie postihuje asi 1/5 osob a podílí se na ní dehydratace, některé léky, přítomnost infekce, stavy po ozáření, postižení slinných žláz např. Sjogrenovou chorobou, obstukce vývodů slinných žláz.
Parestesie v dutině ústní mohou být příznakem systémových chorob jako je diabetes, hypovitaminóza skupiny B, nedostatek kyseliny listové a železa. Setkáváme se také s kandidózou v dutině ústní.
Poruchy polykání jsou velmi časté a mohou být následkem cévních příhod, Parkinsonovy choroby, ale také například achalázie nebo nádorovým onemocněním. Častěji se také setkáváme s gastroesofageálním refluxem.
Častou stížností je i zpomalené vyprazdňování žaludku. Vředová choroba ve srovnání s mladší populací je častější a podílí se na ní jak kolonizace sliznice Helicobacterem pylori, tak i časté užívání nesteroidních antirevmatik.
Změny tenkého střeva vedou k nedostatku některých nutrientů jako jsou foláty, železo, kalcium, vitamín K a B6.
Asi 50% osob nad 65 let a 65% populace nad 80 let má divertikulární chorobu. Starší nemocní snižují přívod vlákniny ve stravě a tím nepříznivě urychlují průběh choroby. Incidence kolorektálního karcinomu od 50 let věku výrazně narůstá a v každém dalším deceniu se téměř zdvojnásobuje. Tendence k zácpě je podmíněna sníženým příjmem tekutin i vlákniny, průzkumy mluví až o 70% klientů, kteří denně užívají laxativa. Setkáváme se však i s chronickými průjmy, které jsou způsobeny malabsorpcí žlučových kyselin a laktózy, nevhodnou medikací, orgánovými dysfukcemi apod.

V nemocnici se na nedostatečném příjmu podílí vliv samotné léčby (operace, ozařování, chemoterapie, antibiotika). Nezanedbatelným faktorem je hladovění před různými zákroky a vyšetřeními, léčebné procedury, ale také například střídání směn na oddělení. Pacient často dostává příliš velké porce, někdy i nevábného vzhledu. Nemá dostatečný výběr jídel, strava je příliš horká nebo příliš studená. Nemůže kousat s defektním chrupem. Potrava je odnášena příliš brzy. Jídlo je podávané v odlišných časových intervalech. Pacient nedosáhne na jídlo a pití, personál mu nepomáhá. Pacient není ve vhodné poloze při jídle. Jídlo vnímá jako suché s nedostatkem omáčky a šťávy, nemůže polykat. Pacient nechce jíst s ostatními nebo prostředí nemocničního pokoje je rušivé až odpudivé.
Můžeme stav výživy našich pacientů ovlivnit? Samozřejmě ano. Je potřeba indentifikovat rizikové pacienty, monitorovat příjem stravy a tekutin, pomáhat pacientovi v příjmu stravy. Sestra musí stravu podávat, nabízet. Strava musí mít vhodnou teplotu a konzistenci, raději v menších porcích a lákavě upravených na talířku. Pozornost věnujeme i místnosti, kde se podává strava. Našim pomocníkem může být i široké spektrum dostupných enterálních výživ určených k popíjení.
Vždyť podvýživa prodlužuje dobu hospitalizace, zvyšuje četnost komplikací a také zvyšuje náklady. Včasné zahájení individuální nutriční podpory může ušetřit 1 milion Eur ročně ve středně velké nemocnici podle zahraniční studie z roku 2001.