NOVINKY V LÉČBĚ POKROČILÉHO KARCINOMU PROSTATY Z POHLEDU UROLOGA A ONKOLOGA

V současné době je naprostá většina případů karcinomu prostaty (KP) zachycena v  okalizovaném stadiu (T1-2). Nicméně až třetina pacientů po radikální léčbě recidivuje, zpočátku postupnou elevací PSA, později ale vzniká metastatické postižení uzlin nebo vzdálených orgánů, nejčastěji skeletu. Léčba pokročilého KP vyžaduje multidisciplinární přístup s účastí urologa a radiačního i klinického onkologa. Lokálně pokročilý KP bez přítomnosti vzdálených metastáz je v dnešní době léčen s kurativním záměrem, nejčastěji kombinací radikální radioterapie a androgenní blokády. U vhodných pacientů je možné provést i radikální prostatektomii s vědomím potřeby další adjuvantní léčby.

Management metastatického KP lze v současnosti rozdělit do tří oblastí: nové hormonální preparáty, nové cytotoxické režimy a léky cílené na kostní metastázy KP. Specifické místo pak zaujímá imunoterapie KP. Mezi nové antiandrogenní látky patří velmi slibný abirateron (inhibitor CYP17A1), uvedený na trh v USA v dubnu 2011, dále shodně působící orteronel (TAK-700) a studován je také preparát MDV3100 (antagonista androgen-receptorové signální cesty). V oblasti cytostatik získal v roce 2010 povolení FDA nový semisyntetický derivát taxolu kabazitaxel, neboť ve studii fáze III byl prokázán přínos této látky oproti mitoxantronu u pacientů po předchozí léčbě docetaxelem. V doporučení Evropské urologické asociace pro rok 2010 je kabazitaxel označen za lék 2. linie u metastatického kastračně refrakterního karcinomu prostaty (mCRPC). Mezi nové molekuly takzvané cílené léčby patří již dobře známý denosumab (inbitor RANK ligandu) nebo dasatinib (multifunkční tyrozinkinázový inhibitor) pro prevenci kostních komplikací u mCRPC, nicméně v budoucnosti je možné očekávat rozšíření jejich využití i v prevenci vzniku kostních metastáz. Jiné preparáty, jako například atrasentan nebo zibotentan (oba inhibitory endotelinového receptoru ETA), zatím účinnost neprokázaly. Dále jsou v různých fázích testovány i velké molekuly v podobě monoklonálních protilátek, jako například olaratumab (inhibitor PDGFRα) nebo siltuximab (inhibitor exprese IL-6). Jako první protinádorová vakcína byl v USA v roce 2010 schválen sipuleucel-T, připravovaný z dendritických buněk pacientů s mCRPC.

Cílem všech zkoumaných i nově užívaných preparátů by pak mělo být prodloužení celkového přežití a současně zachování nebo zlepšení úrovně kvality života, snížení bolestí i spotřeby analgetik a zvýšení soběstačnosti pacientů v této nejméně příznivé fázi onemocnění.

e-mail: otakar.capoun@seznam.cz