Nové přístupy v rozvoji komunikačních dovedností.

Oskar Wilde řekl o Americe a o Anglii, že jsou rozděleny společnou řečí. To samé by se dalo říci o zdravotnících a pacientech. Byť hovoří jednou řečí, často si nerozumí. Pokud analyzujeme stížnosti nemocných na naše zdravotnictví, v naprosté většině se týkají špatné nebo zcela nedostatečné komunikace mezi nemocnými, popřípadě jejich blízkými, a zdravotnickým personálem. „Hlavní problém vidím v tom, že komunikovat neumíme nebo dokonce nechceme“ (Macková, 2007).
Výuka komunikačních dovedností se posouvá stále kupředu. Od převážně teoretické výuky, přes různá komunikační cvičení až k videozáznamům. Posledně jmenovanou techniku využívá i poměrně nová metoda, která je v zahraničí známá pod názvem „Video Home Training“ (VHT) nebo „Video Interaction Guidance“ (VIG). Tato metoda vznikla v Nizozemí na počátku 80. let minulého století. Jejím tvůrcem je holandský psycholog a terapeut Harrie Biemans. Původně sloužila jako progresivní metoda interakce mezi aktéry komunikace, ale později se jí začalo využívat na podporu úspěšné komunikace v různých kontextech pomáhání a profesionálního rozvoje pomáhajících (např. mediace konfliktu, či externalizace problémů klienta). Její nespornou výhodou je možnost zpětného hodnocení a sebereflexe na základě objektivního posouzení s časovým odstupem.
V českých zemích zdomácněl spíše termín „videotrénink interakcí“ (VTI). O propagaci této metody se zasloužilo zejména občanské sdružení SPIN¹, které ji do praxe zavádí od roku 1995.
VTI byl původně krátkodobou intenzivní formou pomoci rodině v domácím prostředí rodiny. Protože se metoda ukázala jako velmi efektivní i při závažných výchovných problémech v rodině, byly její principy využity i při práci s učiteli. Následně však došlo ještě k dalšímu rozvoji a využití metody VTI, přesahující rámec rodiny a školy.
VTI využívána jako velmi efektivní nástroj pro rozvoj komunikačních dovedností pracovníků pomáhajících profesí, manažerů, vedoucích týmů, supervizorů apod (Robb et all., 2003).
Základní cyklus každé práce pomocí VTI spočívá ve třech vzájemně na sebe navazujících krocích: 1. natáčení, 2. analýza videonahrávky a 3. zpětnovazebný rozhovor. Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud je to užitečné a je ukončen tehdy, když je více či méně dosaženo společně stanovených cílů.
Metoda VTI a její využití ve vzdělávání klade speciřcké požadavky na vyučujícího. Předpokladem je schopnost pracovat s videozáznamem a schopnost pozitivní zpětné vazby.

Vyučující vždy pracuje na principu spolupráce se studenty (Macková, 2008). Vhodným doplňkem této výukové metody je supervize, která umožňuje sebereflexi zainteresovaných osob a jejich profesnímu i osobnostnímu rozvoji s konečným důsledkem rozvoje nejen v oblasti komunikačních dovedností.

1) Občanské sdružení SPIN bylo založeno v roce 1993. Je společenstvím lidí různých profesí psychologů, sociálních pracovníků, speciálních pedagogů a psychoterapeutů, kteří se rozhodli prosadit a rozšiřovat v ČR videotrénink interakcí (VTI) jako účinnou metodu, která pomáhá nejen rozvoji komunikace mezi lidmi, ale která může přispět k dílčím i systémovým změnám v oblasti psychosociálních služeb, školství a zdravotnictví ve smyslu zvyšování kvality i efektivity poskytovaných služeb, jejich humanizace, respektu ke klientům a jejich zplnomocňování.

Literatura

1. Biemans, H. Video home training: theory method and organization ofSPIN. In Kool et al. (Ed.), International seminar for innovative institutions. Ryswyck, The Netherlands, Ministry of Welfare Health and Culture. 1990.
   
2. Haggman-Laitila, A.; Pietila, A.M.; Friis, L.; Vehvilainen-Julkunen, K. Video home training as a method of supporting family life kontrol. In: Journal Of Clinical Nursing. 2003.
   
3. Macková, M. Jak dodat naději v beznadějné situaci? Zdravotníctvo a sociálna práca, Bratislava: Sapientia, 2, 3, 2007.
   
4. Macková, M. Nové trendy ve výuce komunikace. In Zborník z II vedeckej konferencie pedagogických pracovníkov v ošetrovaťelstve. Trenčín: TnUAD, 2008.
   
5. O metodě VTI. [online].dostupné z: http://www.spin-vti.cz/metod.html [cit.2008-29-01].
   
6. Pokorná, A. Přínos supervize odborné ošetřovatelské praxe v rámci pregraduální profesní přípravy ve studijním oboru všeobecná sestra. In Zborník z II vedeckej konferencie pedagogických pracovníkov v ošetrovatelstve. Trenčín: TnUAD, 2008.
   
7. Robb, L. et all. Satysfying and Effective Teacher. Dundee Educational Psychology Service, 2003.