Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Toxicita, nežádoucí účinky léčby
Téma: Novinky v onkologii
Číslo abstraktu: 156
Autoři: T. Brabec; MUDr. Lenka Ostřížková; MUDr. Svatopluk Dobeš; MUDr. Jana Kleinová
Kardiotoxicita představuje jeden ze závažných
nežádoucích účinků léčby cytostatiky. Poškození myokardu bylo
pozorováno u všech typů cytostatik, především však u
antracyklínů.
Retrospektivní analýza tří studií pacientů léčených doxorubicinem prokázala, že 26% pacientů léčených doxorubicinem mělo srdeční selhávání. Ve skupině pacientů se srdečním selháváním bylo více než 50% pacientů, kteří měli klinické projevy srdečního selhávání, ale jejich EF neklesla pod 40-45%. Ejekční frakce levé komory se tedy nejevila jako přesný predikátor vzniku srdečního selhávání u pacientů léčených doxorubicinem.
Dalším faktorem, který potvrzuje předchozí výsledky, je vysoká prevalence diastolického srdečního selhávání, ve výsledcích prospektivních studiích se vyskytuje 30-50% pacientů s klinickými příznaky srdečního selhávání, kteří mají normální nebo skoro normální EF při echokardiografickém vyšetření.
V posledních 5 letech se začínají ve stále větší míře uplatň ovat dvě nové metody, které dokáží s větší citlivostí zachytit poruchu kontraktility myokardu.
První metoda je biochemická: využívá stanovení hladiny B natriuretického peptidu v séru, který se ve zvýšené míře produkuje při objemovém a tlakovém přetížení srdeční stěny. Je velmi citlivým indikátorem srdečního selhávání s vysokou senzitivitou 97% a specificitou 84%.
Druhá metoda je echokardiografická: Tkáň ový doppler využívá možnosti dopplerovského Měření pohybu stěn srdečních s možnosti výpočtu rychlosti a velikosti deformace stěny při kontrakci.
Tkáňový doppler, jako nová echokardiografická metoda umožň uje s vysokou přesností zachytit poruchy kontraktility stěn a sledovat dynamiku změn, umožň uje přesně posoudit poruchy plnění komor a snížení elasticity stěn při diastolickém srdečním selhávání.Není závislá na hemodynamickém stavu oběhu, který ovlivň uje celou řadu stávajících echokardiografických parametrů.
Obě metody umožňují citlivě posoudit stav myokardu před zahájením léčby cytostatiky. Mají však v sobě především potenciál pro dynamické sledování změn vznikající během léčby kardiotoxickými cytostatiky.
Retrospektivní analýza tří studií pacientů léčených doxorubicinem prokázala, že 26% pacientů léčených doxorubicinem mělo srdeční selhávání. Ve skupině pacientů se srdečním selháváním bylo více než 50% pacientů, kteří měli klinické projevy srdečního selhávání, ale jejich EF neklesla pod 40-45%. Ejekční frakce levé komory se tedy nejevila jako přesný predikátor vzniku srdečního selhávání u pacientů léčených doxorubicinem.
Dalším faktorem, který potvrzuje předchozí výsledky, je vysoká prevalence diastolického srdečního selhávání, ve výsledcích prospektivních studiích se vyskytuje 30-50% pacientů s klinickými příznaky srdečního selhávání, kteří mají normální nebo skoro normální EF při echokardiografickém vyšetření.
V posledních 5 letech se začínají ve stále větší míře uplatň ovat dvě nové metody, které dokáží s větší citlivostí zachytit poruchu kontraktility myokardu.
První metoda je biochemická: využívá stanovení hladiny B natriuretického peptidu v séru, který se ve zvýšené míře produkuje při objemovém a tlakovém přetížení srdeční stěny. Je velmi citlivým indikátorem srdečního selhávání s vysokou senzitivitou 97% a specificitou 84%.
Druhá metoda je echokardiografická: Tkáň ový doppler využívá možnosti dopplerovského Měření pohybu stěn srdečních s možnosti výpočtu rychlosti a velikosti deformace stěny při kontrakci.
Tkáňový doppler, jako nová echokardiografická metoda umožň uje s vysokou přesností zachytit poruchy kontraktility stěn a sledovat dynamiku změn, umožň uje přesně posoudit poruchy plnění komor a snížení elasticity stěn při diastolickém srdečním selhávání.Není závislá na hemodynamickém stavu oběhu, který ovlivň uje celou řadu stávajících echokardiografických parametrů.
Obě metody umožňují citlivě posoudit stav myokardu před zahájením léčby cytostatiky. Mají však v sobě především potenciál pro dynamické sledování změn vznikající během léčby kardiotoxickými cytostatiky.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
