NOVÉ MOŽNOSTI HORMONÁLNÍ LÉČBY (HL) KARCINOMU PRSU (KP) A KLINICKÁ PRAXE

Východiska:

HL má v současnosti nezastupitelné místo v komplexní léčbě hormonálně dependentních KP jak u menoaktivních, tak postmenopauzál­ních žen. Klíčovou událostí od objevu tamoxifenu T bylo klinické uplatnění selektivních inhibitorů aromatáz IA jak v léčbě metastazujího onemocnění, tak v adjuvantní indikaci. Kromě zavedení fulvestrantu F do algoritmu léčby metastazujícího onemocnění u postmenopauzálních žen nebyly po delší dobu zaznamenány v léčebné strategii HL žádné významné změny. Mezi událostmi poslední doby, které ovlivnily klinickou praxi, je inovativní dávkování F, duální inhibice estrogenové signální dráhy IA a dráhy PI3K/AKT/mTOR everolimem E a pravděpodobně též koncept kombinované inhibice signálních drah letrozolem a selektivním inhibitorem cyklin dependentních Pkináz (PD 0332991). Stále otevřenou otázkou je výběr nemocných pro duální inhibici hormonální a HER2 sig­nální cesty.

Cíl:

Nové možnosti HL postmenopauzálních žen s metastazujícím hormonálně dependentním KP rozšiřují léčebné armamentarium a vedou k oddá­lení vzniku hormonální rezistence vyžadující zahájení chemoterapie. Cílem je zmapovat nové možnosti a jejich uplatnění v klinické praxi. F je „starý" lék v novém, účinnějším režimu dávkování. V klinické studii fáze III CONFIRM bylo srovnáváno původně používané dávkování s inovativním režimem (500 mg). Ve finální ana­lýze bylo doloženo prodloužení mediánu celkové doby přežití o 4,1 m při vyšší dávce (26,4 vs 22,3 m), když prodloužení doby bez progrese (PFS) bylo dosaženo při první analýze. Ve většině minulých klinických studií s F bylo používáno nižší dávkování ( FACT) a není možné ani nepřímé srovnání s inovativním režimem. Nový otazník přinesly výsledky klinické studie organizované SWOG s lepším výsledkem kombinovaného režimu F plus anastrozol (Mehta 2012). Mezi nové léčebné mož­nosti, jak prodloužit dobu do vzniku hormonální rezistence (HR), patří též kombinace „starších" terapeutických modalit (IA) s novými terapeutickými molekulami. V klinické studii BOLERO-2 byla doložena vyšší účinnost (PFS 7,4 vs 3,2 m) duální inhibice signálních drah (ER a PI3K/AKT/mTOR) kombinací E a exemestanu u ne­mocných s HER2neg KP. Obdobný efekt měla kombinace s T v studii GINECO. Limitací této kombinace může být výskyt nežádoucích účinků souvisejících s přidá­ním E. Otevřenou otázkou při koexpresi HR a HER2 onkoproteinu je výběr nemocných pro kombinaci HL a antiHER2 terapie jako systémové farmakoterapie první volby.

Závěr:

Včasné zařazení nových postupů HL do klinické praxe je urgentní potřebou.