Nové léčebné technologie v onkologii jako výzva a zároveň povinnost?

   Nové léčebné postupy v onkologii znamenají významný přínos a naději v diagnostice a léčbě nádorových onemocnění. Pojem nanotechnologie je odvozen z řeckých slov nanos (trpaslík) a techné (dovednost, zkušenost). V definici nanotechnologie hraje významnou roli velikost objektů zájmu tj. řádově v namnometrech (tedy 10–9 m). Využití nových technologických postupů s využitím např. nanotechnologií, vede k rozšíření současných diagnostických a léčebných možností v onkologii. V USA se v projektech s názvem Cancer Nanotechnology Plan (CNP) počítá především s vývojem nových metod diagnostiky např. využitím biočipů jako implantabilní technologie, která by přímo v těle pacienta mohla například monitorovat úspěšnost cytostatické či jiné léčby nádorů. Jiným směrem výzkumu je využití nanotechnologií při dopravě cytostatik přímo k nádoru, což omezí vedlejší účinky léčby. Nanotechnologie lze v současní době také použít v radioterapii, kdy se využívá metoda zvýšení účinnosti neutronové záchytné terapie. Tato metoda je založená na postupu, kdy do nanočástice je vpraven např. izotop boru 10B a následně takovými nanočásticemi je infiltrován nádor, který je potom ozářen.

   Další možnosti je použití např. feromagnetické pěny, která se vpraví do ložiska nádoru a následně toto ložisko je ovlivňováno střídavým magnetickým polem, kde dochází k tepelné destrukci nádorových buněk. Velmi významnou kapitolou použití nanotechnologií v regenerativní medicíně, ale i onkologii je technika reprogramování buněk. Použití biočipů obsahujících potřebné informace v podobě mRNA umožňuje reprogramovat buňky in vitro. Reprogramované buňky vykazují specifické vlastnosti, které lze využít jak v diagnostice, tak v léčbě nádorových onemocnění. Využití nových technologických postupů s využitím např. nanotechnologií, vede k dalším novým pozitivním ale i negativním jevům. Použití těchto technologií je jednak výzvou, ale také má značný podíl povinností.

   Hlavní povinností je vytvoření „vhodného prostředí“, které umožní realizovat tyto postupy. Toto prostředí je definováno kvalitou poskytované zdravotní péče na úrovni jak profesní, tak ekonomické. Hlavním problémem je to, že tyto úrovně se významně rozcházejí a tento rozdíl je vyjádřen především situací, kdy použití nových technologických postupů v onkologii významnou měrou prodraží další zdravotní péči o onkologické nemocné, a to především skupinu, u kterých nebylo dosaženo předpokládaného efektu léčby. Podle současných odhadů lze předpokládat, že zhruba 40 % onkologických nemocných zařazených do těchto léčebných programů bude v období pěti let vyžadovat zvýšenou (nově koncipovanou) zdravotní péči včetně dispenzární péče a posléze paliativní onkologickou péči. Naší povinností tedy nebude jenom vhodně využít nových technologií, ale také najít řešení „jak zvládnout nový fenomén“ biotechnologie a nanotechnologie v onkologii“.

   Současná organizační struktura poskytování zdravotní péče u onkologických nemocných umožňuje s určitým omezením jejich realizaci, ale nepočítá s dalším komplexním dopadem. Proto naše prezentace se pokusí rozklíčovat některé důležité aspekty tohoto závažného problému. Pokusíme se poukázat na medicínské, sociální a ekonomické problémy a navrhnout možná řešení.