Konference: 2014 XXXVIII. brněnské onkologické dny a XXVIII. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: XIV. Gynekologická onkologie
Číslo abstraktu: 267
Autoři: MUDr. Adam Zobač; MUDr. Monika Náležinská
Choriokarcinom ovaria patří mezi tzv. teratogenní formy, které se podstatně liší biologicky i klinicky od choriokarcinomů postgestačních, jež jsou v ovariu raritní. Nejčastěji se vyskytuje jako součást smíšených germ cell tumorů ovaria. Velmi vzácné „čisté“ formy se vykládají jako výsledek převahy rychle rostoucí choriokarcinomové složky původně komplexního nádoru ze zárodečných buněk. Autoři předkládají raritní případ 40leté pacientky s anamnézou přibližně 6 týdnů trvajících obtíží souvisejících s růstem rezistence v pravém podbřišku. Dle provedených klinických, laboratorních a zobrazovacích vyšetření bylo vyjádřeno podezření na germinální nádor ovaria a indikováno otevřené operační řešení. Dutina břišní otevřena z dolní střední laparotomie a provedena abdominální hysterektomie s oboustrannou adnexektomií, appendektomií, subtotální omentektomií a pravostrannou selektivní pánevní lymfadenektomií. Výkon proběhl bez komplikací a 9. pooperační den byla pacientka propuštěna do domácího ošetření. 13. pooperační den přijata k plánovanému podání adjuvantní chemoterapie. Při příjmu si pacientka stěžovala na narůstající dušnost. Provedené CT plic prokázalo difuzní metastatické postižení plicního parenchymu. Dle echokardiografického vyšetření byla popsána diastolická dysfunkce levé komory v souvislosti s narůstající plicní hypertenzí. 16. pooperační den došlo k zásadní změně zdravotního stavu s hemoptýzou a nutností akutní intervence. Pacientka byla přeložena na ARO oddělení na řízenou plicní ventilaci, po stabilizaci základních životních funkcí indikováno podání chemoterapie z vitální indikace (cisplatina v monoterapii) i s vědomím možných komplikací, které mohou pacientčin stav zhoršit.
Závěr:
Non-gestační choriokarcinom ovaria patří k nejmalignějším nádorům ze zárodečných buněk a je terapeuticky mnohem hůře ovladatelný než postgestační choriokarcinom, zejména pro svou radiorezistenci a nižší citlivost vůči chemoterapii, jeho obecná prognóza je mnohem horší. Dle posledních rentgenových snímků hrudníku naší pacientky nedochází k další progresi metastatického postižení plic, stav je stacionární, pacientka je ve stabilizovaném stavu na oddělení ARO v umělém spánku na řízené plicní ventilaci.
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2014