Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Radioterapie
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 293p
Autoři: V. Vorlová; K. Sedloňová
Mezi nežádoucí účinky radioterapie patří
poškození orgánu v místě záření-popálení kůže, radiační zánět plic
nebo poškození ledvin.
Radiodermatitis – akutní změna na kůži se projevuje vysycháním kůže, svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím, v některých případech vytvořením puchýřků či mokvavých ploch.
Nevolnost a zvracení – k tomu především dochází v případě ozařování oblasti hlavy a nadbřišku, ale i při rozsáhlejším ozařování hrudníku a při celotělovém ozáření.
Průjmy – k průjmům dochází v případě ozařování v oblasti břicha a malé pánve.
Poškození kostní dřeně – k poškození kostní dřeně dochází v případě ozáření velkých oblastí krvetvorné tkáně, jako jsou ložiska v blízkosti páteře, v pánvi nebo v blízkosti velkých kostí na končetinách.
Kombinace chemoterapie a záření nebo vysoké dávky samotného záření mohou vést ke vzniku nového zhoubného nádoru v místě ozáření.
Léčba nevolnosti a zvracení – z nelékových preventivních opatření se doporučuje upřednostnit studená jídla a nápoje, jíst malé porce, ale častěji. Z léků se podává Torecan, Degan, Cerucal, při úporných obtížích – Zofran, Kytril…
Léčba průjmu – v léčbě akutních obtíží se používá například Reasec, Imodium, Hylac, Smecta. Je třeba pamatovat na doplňování vody a iontů.
Léčba radiodermatitis – pokožka musí být udržována v suchu a ošetřována zásypem aviril. Pokud se však objeví mokvání, aplikaci zásypu musíme přerušit. Jako prevenci lze dnes použít moderní přípravky – Savilon spray. Jinak se doporučuje kůži promazávat například Panthenolem, Měsíčkovou mastí atd. Mezi nežádoucí účinky ozařování patří také akutní radiační cystitida, kdy dochází k reakci v močovém měchýři, a to převážně při ozařování gynekologických tumorů. Projevuje se častým močením a pálením. Podávají se pak Atb. dle močového nálezu.
Pozdní změny po radioterapii – mohou vznikat ve tkáních po různě dlouhé latenci. Obvykle se vyvíjejí plíživě a mají progresivní charakter. Příznaky pozdních změn mohou být zaměňovány s recidivou nádoru. Vývoj pozdních změn lze těžko ovlivnit. Nejčastější pozdní změny – atrofie kůže, pigmentace kůže, píštěl tenkého střeva, chronický vřed rekta, stenosa rekta, rektovaginální píštěl, hemoragická cystitida.
Radiodermatitis – akutní změna na kůži se projevuje vysycháním kůže, svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím, v některých případech vytvořením puchýřků či mokvavých ploch.
Nevolnost a zvracení – k tomu především dochází v případě ozařování oblasti hlavy a nadbřišku, ale i při rozsáhlejším ozařování hrudníku a při celotělovém ozáření.
Průjmy – k průjmům dochází v případě ozařování v oblasti břicha a malé pánve.
Poškození kostní dřeně – k poškození kostní dřeně dochází v případě ozáření velkých oblastí krvetvorné tkáně, jako jsou ložiska v blízkosti páteře, v pánvi nebo v blízkosti velkých kostí na končetinách.
Kombinace chemoterapie a záření nebo vysoké dávky samotného záření mohou vést ke vzniku nového zhoubného nádoru v místě ozáření.
Léčba nevolnosti a zvracení – z nelékových preventivních opatření se doporučuje upřednostnit studená jídla a nápoje, jíst malé porce, ale častěji. Z léků se podává Torecan, Degan, Cerucal, při úporných obtížích – Zofran, Kytril…
Léčba průjmu – v léčbě akutních obtíží se používá například Reasec, Imodium, Hylac, Smecta. Je třeba pamatovat na doplňování vody a iontů.
Léčba radiodermatitis – pokožka musí být udržována v suchu a ošetřována zásypem aviril. Pokud se však objeví mokvání, aplikaci zásypu musíme přerušit. Jako prevenci lze dnes použít moderní přípravky – Savilon spray. Jinak se doporučuje kůži promazávat například Panthenolem, Měsíčkovou mastí atd. Mezi nežádoucí účinky ozařování patří také akutní radiační cystitida, kdy dochází k reakci v močovém měchýři, a to převážně při ozařování gynekologických tumorů. Projevuje se častým močením a pálením. Podávají se pak Atb. dle močového nálezu.
Pozdní změny po radioterapii – mohou vznikat ve tkáních po různě dlouhé latenci. Obvykle se vyvíjejí plíživě a mají progresivní charakter. Příznaky pozdních změn mohou být zaměňovány s recidivou nádoru. Vývoj pozdních změn lze těžko ovlivnit. Nejčastější pozdní změny – atrofie kůže, pigmentace kůže, píštěl tenkého střeva, chronický vřed rekta, stenosa rekta, rektovaginální píštěl, hemoragická cystitida.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011