NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČBY METASTATICKÉHO RENÁLNÍHO KARCINOMU

V současné době máme pro pacienty s lokálně pokročilým inoperabilním či metastatickým renálním karcinomem standardně k dispozici sedm preparátů cílené terapie. V první skupině se jedná o preparáty cílené terapie interferující se signální dráhou vaskulárního růstového endotelového faktoru: axitinib, bevacizumab (s interferonem a), pazopanib, sorafenib a sunitinib. Do druhé skupiny pak patří mTOR inhibitory: everolimus a temsirolimus. Tyto preparáty změnily přežívání pacientů s metastatickým renálním karcinomem, došlo k prodloužení mediánů celkového přežívání, stále se však jedná o léčbu paliativní. Proto bychom měli kromě očekávaného benefitu bedlivě monitorovat a včas léčit nežádoucí účinky této léčby. Spektrum nežádoucích účinků se mezi oběma skupinami léčiv, ale i jednotlivými preparáty, více či méně liší. Jejich diagnostika a léčba jsou však podobné, velmi důležité je pacienta edukovat ohledně možnosti výskytu těchto nežádoucích událostí, vč. toho, jak se při nich chovat. V tomto sdělení se pokusíme uvést jak základní přehled nežádoucích účinků cílené léčby metastatického renálního karcinomu, tak ale i praktické zkušenosti s jejich řešením. S očekávaným nástupem imunoterapie do léčby renálního karcinomu je pak v budoucnosti nutné počítat s naprosto odlišným spektrem vedlejších účinků.