NEODJUVANTNÍ CHEMORADIOTERAPIE V LÉČBĚ LOKÁLNĚ POKROČILÉHO ADENOKARCINOMU REKTA: VÝSLEDKY Z JEDNOHO CENTRA

Východiska:

V roce 2010 představovala v České republice absolutní incidence nádorů rekta a rektosigmatu (dále jen rekta) 3 228 pacientů. Lokálně pokro­čilé onemocnění (cT3/4N0 nebo T1-4N+) tvoří přibližně 40-50 % všech diagnostikovaných nádorů v této lokalitě a jeho léčba musí zohledňovat specifické anatomicko-topografické a biologické aspekty tohoto onemocnění.

Soubor pacientů a metody:

Soubor tvořili pacienti s lokálně pokročilým adenokarcinomem rekta, kteří splnili indikační kritéria k neoadjuvantní léčbě založené na souběžné aplikaci radioterapie a chemoterapie na bázi fluoropyrimidinů. V indi­kovaných případech pacienti dále podstoupili adjuvantní chemoterapii na stejné bázi (78 pacientů, 41 %).

Výsledky:

V letech 2001-2009 bylo do souboru zařazeno celkem 201 pacientů, finálně bylo hodnoceno 189 pacientů. Naprostou většinu souboru tvořili pacienti ve III. klinickém stadiu (150, 80 %). Medián doby sledování pacientů od operace byl 33 měsíců. Za tuto dobu zrelabovalo 36 pacientů (19 %), z toho 7 pacientů lokálně (3,7 %) a u 29 pacientů byly zjiš­těny vzdálené metastázy (15,3 %). Zemřelo 29 pacientů (15,3 %), z toho 7 pacientů v důsledku komplikací léčby (3,5 %). Pětiletého přežití bez známky relapsu onemocnění dosáhlo v našem souboru 75,5 % pacientů, v případě celkového přežití a celkového přežití vztaženého k progresi choroby se jednalo o 80,4 %, resp. 85,7 % pacientů. Nehematologická toxicita stupně G3/4 nastala u 20 pacientů (10 %), jednalo se zejména o kožní toxicity, průjmy, ileózní stavy a aler­gické reakce. Hematologická toxicita stupně G3/3 nastala u 16 pacientů (8 %). Redukce dávky radioterapie o 20 a více % byla nutná u 8 pacientů (4 %) a re­dukce dávky cytostatické léčby u 10 pacientů (5 %). Změna strategie chirurgické léčby nastala u 32 pacientů (17 %). U 8 pacientů byla změna pozitivní (bylo možné provést zákrok zachovávající funkční svěrace - LAR/uLAR), u 14 pacientů byla změna negativní (bylo nutné provést amputaci rekta a vytvořit derivační stomii), v případě 10 pacientů změna chirurgického výkonu neměla vliv na založení stomie. Svěrače zachovávající výkon byl proveden u celkem 122 pacientů (65 %).

Závěr:

Při srovnání mezi klinickým a patologickým stagingem došlo u většiny pacientů ke snížení stupně stagingu onemocnění, a to jak v případě pri­márního tumoru (cT vs ypT) (56 %), tak regionálních lymfatických uzlin (cN vs ypN) (60 %). Pokud tento stav (downstaging tumoru) po léčbě nastal, jednalo se o pozitivní prognostický ukazatel (cT/ypT, p = 0,0008; cN/ypN; p = 0,0011).