NEMOC A SMRT TRADIČNÍM POHLEDEM ROMŮ

Romové, ačkoliv jsou součástí české společnosti již po mnohá staletí, se stále od majority v mnohém liší. Nejinak je tomu i v přístupu k nemoci, k léčení a v případě neúspěchu léčby i ke smrti. Výchozí premisa sociální vědy tkví v tom, že nemoc je stav, který je charakterizovaný především tím, že je opakem zdraví. Jako taková je nemoc do značné míry subjektivní, relativní a nativní kulturou determinovaný fenomén. Choroba, klinicky diagnostikovaný jev, tvoří pouze část komplexního fenoménu, který sociální věda nazývá „nemoc“. Pohlížíme-li na nemoc touto optikou, otevírají se nám široké cesty a možnosti, jak tématu porozumět. Etnomedicína, subdisciplína sociální antropologie, nabízí k těmto účelům tzv. model vysvětlení (explanatory model) Arthura Kleinmana (1980), který je kompilací obsahu sdělení o příčinách nemoci, kritériích diagnózy a možných způsobech léčení. V klinické medicíně se nezřídka stává, že odborníci, pacient a jeho rodina nabízí a zastávají odlišné modely vysvětlení. Komunikace, která při následném vyjednávání mezi zúčastněnými stranami nastává, přispívá především k tomu, že je nemoc popsána dvěma odlišnými jazyky – vědeckým a kulturně či etnicky specifickým. Takový komunikační model nemusí nutně vést k porozumění a spolupráci, ale naopak – vede k frustraci, nezdaru léčby, rezignaci nebo i smrti. Autorka ve své promluvě nenabízí explicitní praktické řešení. Zamýšlí se nad významem nemoci, léčení a smrti tradičním pohledem Romů. Vypichuje odlišnost i podobnost promýšlení těchto témat dvěma odlišnými kulturami, relativitu jejich platnosti při vzájemném setkání i stereotypy, které obě strany provází.