NEMALOBUNĚČNÝ PLICNÍ KARCINOM

Cílená léčba je účinnou modalitou u přesně definovaných histologických typů bronchogenního karcinomu. Klinicky nejvýznamnější jsou následující skupiny léčiv: 1) tyrozinkinázové inhibitory EGFR mezi které se řadí erlotinib, gefitinib, afatinib; 2) tyrozinkinázové inhibitory akutní lymfomové kinázy (ALK) představují crizotinib a ceritinib; 3) antiangiogenní preparáty, které jsou zastoupeny bevacizumabem, ramucirumabem a nintendanibem. Tyrozinkinázové inhibitory EGFR jsou účinné u plicních tumorů vykazujících definované mutace EGFR. Četnost výskytu mutací dosahuje asi 10 % nemalobuněčných bronchogenních karcinomů. Inhibitory tyrozinkinázy ALK jsou účinné pouze v případě mutace ALK. Takových nádorů je 2-5 % z nemalobuněčných plicních karcinomů. Prediktivní faktory pro antiangiogenní látky nebyly dosud definovány. Nejčastějším účinkem tyrozinkinázových inhibitorů EGFR je kožní toxicita, která se rozvíjí asi u 50 % většiny léčených. Méně často se objevuje gastrointestinální toxicita představovaná především průjmy. Byla pozorována elevace transamináz. Oční vedlejší účinky ve formě konjuktivitidy obvykle nejsou důvodem ukončení léčby. Vzácně se může vyskytnout plicní toxicita manifestovaná ve formě pneumonitidy se závažným průběhem. Tyrozinkinázové inhibitory ALK vykazují gastrointestinální toxicitu, která se projevuje jako nechutenství, nauzea a průjmy. Výskyt následuje během několika dnů po zahájení léčby s postupným rozvojem tolerance. Poruchy zraku se obvykle manifestují ve dvoutýdenním odstupu od zahájení léčby. Po asi tříměsíční léčbě může dojít k rozvoji periferního městnání. Hepatotoxicita projevující se elevací transamináz a hyperbilirubinemií se rozvíjí asi u 20 % léčených. U 10 % léčených byla pozorována neutropenie G3/4, která ale jen výjimečně (0,5 %) vedla k rozvoji febrilní neutropenie. Četnost výskytu bradykardie je asi 10 %. Není vhodné souběžné podávání s léky, které zpomalují srdeční frekvenci. Pneumonitida se vyskytuje vzácně, může ale vykazovat velmi těžký průběh. Toxicita bevacizumabu v léčbě bronchogenního karcinomu není závažná. Při spravné indikaci u pacientů s adenokarcinomy nevykazujících klinické projevy krvácení (hemoptýzy) je akceptovatelné riziko krvácení. Zhoršení hypertenze obvykle nevede k ukončení léčby. Sporadicky se vyskytují trombembolizační příhody. Nintendanib vykazuje především gastrointestinální vedlejší účinky manifestující se jako průjem, zvracení a elevace jaterních testů.