NÁZORY CIZINCŮ NA PROCES POSKYTOVÁNÍ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE

Východiska:

Vstupem ČR do EU došlo ke zvýšené migraci cizinců z různých zemí. Důležité je zaměřit se na požadavky pacientů odlišných kultur tak, aby všem bez rozdílu národnosti, kultury či rasy mohla být poskytnuta kvalitní péče s co nejvyšší saturací lidských potřeb. V současné době neexistuje mnoho studií, které by se zabývaly pohledem příjemců péče – cizinců – na oblast kvality poskytované ošetřovatelské péče v podmínkách českého zdravotnického systému. Cílem prezentovaného průzkumu je identifikovat překážky v poskytování adekvátní a kulturně specifické péče u cizinců.

Metody:

Průzkum byl uskutečněn u zahraničních studentů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU) oboru všeobecné lékařství. Kritériem pro zařazení (kvótní výběr) byla cizí státní příslušnost, aktuální studium na LF MU v cizím jazyce, respondent musí být laik, bez předchozí profesní zdravotnické zkušenosti a praxe (mimo praktic kou výuku), ochota vyplnit dotazník.

Výsledky:

Průzkum byl zahájen v prosinci roku 2013 a dále trvá. Z předběžných výsledků vyplynulo, že studenti medicíny identifikují a vnímají rozdíly a kulturní odlišnosti ve zdravotnickém systému ČR vzhledem k jejich domovině. Největší bariéra při poskytování péče cizincům je jazyková nekompetentnost poskytovatelů péče. Často deklarovanou komplikací byla neochota zdravotnických pracovníků, která může být zapříčiněna jednak nedostatečnou jazykovou vybaveností pečujících a jednak obavami z proplacení péče. Přesto studenti většinou hodnotili kvalitu péče pozitivněji ve srovnání s jejich rodnou zemí. Je zajímavé, že studenti jsou nejen schopni navrhnout doporučení pro zlepšení kulturně podmíněné adekvátní péče, ale také se snaží o její uplatňování v rámci svých vlastních klinických stáží. Nejčastěji doporučovaným návrhem bylo zvýšení jazykové kompetence pečujících a snaha o větší vstřícnost při identifikaci potřeb pacientů. Studenti vnímali neochotu k poskytování péče nejen ve vztahu potřeby pomoci jim samotným, ale také v průběhu ošetřovatelské praxe v nemocnici. Zahraniční studenti se v průběhu praxe v nemocnici musí nejpozději ve 4. ročníku domluvit s pacientem v českém jazyce. Vnímají jednání a chování celého zdravotnického týmu a jsou schopni identifikovat problémy. Bohužel studenti deklarovali také zkušenost s xenofobním jednáním jak vůči pacientům, tak vůči nim samotným – budoucím členům týmu.

Závěr:

Kvalita péče je z pohledu zahraničních studentů na velmi dobré úrovni. Přesto byly zjištěny nedostatky, zejména v oblasti komunikace a identifikace potřeb pacientů. Oblast spolupráce v multikulturním týmu je stále slabou stránkou.