NÁVRAT DO ZAMĚSTNÁNÍ PO ONKOLOGICKÉ NEMOCI

Amelie realizovala do roku 2015 dvouletý projekt s názvem Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci. Projekt byl určen lidem v produktivním věku, kteří prošli onkologickou nemocí, zároveň žijí ve Středočeském kraji a mají invalidní důchod. V rámci projektu proběhly čtyři vzdělávací cykly, každý v délce 5 měsíců. Aktivitami projektu byly pracovně motivační diagnostika, vzdělávací kurzy, modelové pohovory u personalistů fi rem, nácvik pracovních dovedností, assessment centrum a pracovní praxe. Na podporu přijetí onkologicky nemocných zaměstnavatelem byl poskytován mzdový příspěvek na 6 měsíců. Projekt byl hrazený z prostředků Evropského sociálního fondu a byl pro všechny účastníky zdarma. Cílem projektu, který vychází z dlouholeté práce s klienty v Centrech Amelie v Praze, Rakovníku, Příbrami a Olomouci bylo pomoci onkologicky nemocným zmírnit potíže při návratu po nemoci zpět do zaměstnání a najít jim odpovídající zaměstnání dle jejich zdravotních omezení a profese. Cílem příspěvku je, aby si zdravotničtí pracovníci uvědomili, že není snadné se po onkologické léčbě vracet do zaměstnání, a vyvstává zde i řada otázek, se kterými nemocní budou konfrontovat zdravotnický personál. Do projektu se zapojilo 61 klientů, z toho pět mužů. Nejčastějšími diagnózami účastníků projektu byly rakovina prsu, rakovina vaječníků a dělohy a lymfomy. Projekt absolvovali lidé všech věkových skupin a s nejrůznějším dosaženým vzděláním, převažovalo věkové rozmezí 40– 55 let a středoškolské vzdělání. Z projektu se dají vyhodnotit tyto závěry o lidech vracejících se do práce po onkologické léčbě: a) Mívají problémy s větší únavností. Mohou odvádět pracovní výkon po kratší dobu, proto jsou pro ně vhodné částečné úvazky, kterých je velmi málo. b) Mohou se potýkat s různými handicapy dle typu onemocnění – např. omezení hybnosti, lymfedémy či stomie. Tato omezení ale mnohdy nebrání normálnímu docházení do práce a pracoviště není třeba nijak upravovat. c) Trpí společenskou izolací, jako dlouhodobě nemocní ztrácí své kontakty, musí přerušit své koníčky, dlouhodobě chybí v práci. Důsledkem je snížené sebevědomí a sebehodnocení či depresivní stavy. d) Při hledání práce jsou váhaví a nerozhodní, hodně řeší, jak potenciálnímu zaměstnavateli oznámit, že mají invalidní důchod nebo s jakým onemocněním se léčili. Ze spolupráce se zaměstnavateli lze poznamenat toto: a) Mají obavy z častých absencí v práci nebo častých zdravotních kontrol. b) Mají obavy z toho, že nemoc a její případný návrat ovlivní tým. c) Panuje všeobecný strach z komunikace s člověkem po rakovině a ten se týká i personalistů.