Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Kasuistiky
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 193p
Autoři: MUDr. Josef Gruna
Bevacizumab je humanizovaná monoklonální
protilátka proti VEGF – ligandu, který se účastní významně v
procesu angiogeneze – snižuje vaskularizaci nádoru a inhibuje tak
jeho růst. Naše zkušenosti s bevacizumabem v klinické praxi
začínají v roce 2005, a to v indikaci l. metastatické linie
kolorektálního karcinomu v kombinací s chemoterapií na bázi
fluoropyrimidinu. V indikaci l. linie metastatického karcinomu prsu
byl bevacizumab registrován v EU v březnu 2007 a v České republice
máme možnost použít bevacizumab v této indikaci od poloviny roku
2010. Registrace proběhla na základě klinických studií III. fáze
(E2100, AVADO, RIBBON-1)
V registrační klinické studii E2100 kombinace bevacizumabu s týdenním paclitaxelem zdvojnásobila přežití bez progrese (PFS) a četnost odpovědí (ORR) u nemocných s metastatickým karcinomem prsu. Medián přežití bez progrese (PFS) byl 11,4 měsíce a celkové přežití (OS) bylo 26,5 měsíce. Z nežádoucích účinků bevacizumabu jsou popisovány: hypertenzní nemoc, proteinurie, dekompenzace hypertenze, perforace GIT, vyšší riziko vzniku trombembolické nemoci a zhoršené hojení operačních ran. Z našich zkušeností při terapii mCRC je zřejmé, že profil toxicity bevacizumabu je velice příznivý, ale musíme vzít v úvahu fakt, že dávkování bevacizumabu v terapii metastatického karcinomu prsu je dvojnásobné ve srovnání s terapií mCRC.
Metastatický karcinom prsu je nadále nevyléčitelné onemocnění a našim cílem je dosáhnout prodloužení života pacientky při zachování dobré kvality života. V uvedené kazuistice se jedná o pacientku léčenou na našem pracovišti. V roce 2009 byl pacientce diagnostikován lokálně pokročilý invazivní duktální karcinom prsu, ER +, PR–, c-erb2: +1, cT4cN2M0. Po neoadjuvantní chemoterapii AC-T (docetaxel) podstoupila operační řešení – mastectomii prsu a disekci axily s následnou pooperační radioterapií. Pooperačním stádium ypT4b ypN1aM0. Dále pokračovala v mediaci Tamoxifenu, která byl pro nežádoucí účinky změněn na Anastrozol. Již po 7 měsících od ukončení neoadjuvantní chemoterapie došlo k vícečetné progresi onemocnění do plic a byla zahájena paliativní chemo(bio)terapie v režimu bevacizumab/paclitaxel. V průběhu terapie bylo dosaženo kompletní remise onemocnění, chemoterapie byla pro nežádoucí účinky vysazena a pacientka nadále pokračuje v terapii bevacizumabem, v současnosti již 8 měsíců. U pacientky se nevyskytly žádné nežádoucí účinky plynoucí z podávání bevacizumabu. I naše zkušenost ukazuje, že bevacizumab je přínosem pro léčbu metastatického karcinomu prsu. Kazuistika pacientky bude uvedena v daném posteru.
V registrační klinické studii E2100 kombinace bevacizumabu s týdenním paclitaxelem zdvojnásobila přežití bez progrese (PFS) a četnost odpovědí (ORR) u nemocných s metastatickým karcinomem prsu. Medián přežití bez progrese (PFS) byl 11,4 měsíce a celkové přežití (OS) bylo 26,5 měsíce. Z nežádoucích účinků bevacizumabu jsou popisovány: hypertenzní nemoc, proteinurie, dekompenzace hypertenze, perforace GIT, vyšší riziko vzniku trombembolické nemoci a zhoršené hojení operačních ran. Z našich zkušeností při terapii mCRC je zřejmé, že profil toxicity bevacizumabu je velice příznivý, ale musíme vzít v úvahu fakt, že dávkování bevacizumabu v terapii metastatického karcinomu prsu je dvojnásobné ve srovnání s terapií mCRC.
Metastatický karcinom prsu je nadále nevyléčitelné onemocnění a našim cílem je dosáhnout prodloužení života pacientky při zachování dobré kvality života. V uvedené kazuistice se jedná o pacientku léčenou na našem pracovišti. V roce 2009 byl pacientce diagnostikován lokálně pokročilý invazivní duktální karcinom prsu, ER +, PR–, c-erb2: +1, cT4cN2M0. Po neoadjuvantní chemoterapii AC-T (docetaxel) podstoupila operační řešení – mastectomii prsu a disekci axily s následnou pooperační radioterapií. Pooperačním stádium ypT4b ypN1aM0. Dále pokračovala v mediaci Tamoxifenu, která byl pro nežádoucí účinky změněn na Anastrozol. Již po 7 měsících od ukončení neoadjuvantní chemoterapie došlo k vícečetné progresi onemocnění do plic a byla zahájena paliativní chemo(bio)terapie v režimu bevacizumab/paclitaxel. V průběhu terapie bylo dosaženo kompletní remise onemocnění, chemoterapie byla pro nežádoucí účinky vysazena a pacientka nadále pokračuje v terapii bevacizumabem, v současnosti již 8 měsíců. U pacientky se nevyskytly žádné nežádoucí účinky plynoucí z podávání bevacizumabu. I naše zkušenost ukazuje, že bevacizumab je přínosem pro léčbu metastatického karcinomu prsu. Kazuistika pacientky bude uvedena v daném posteru.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011