Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: XXXII. Základní a aplikovaný výzkum v onkologii
Číslo abstraktu: XXXII/196
Autoři: Bc. Michaela Fojtů; MUDr. Tibor Stračina; RNDr. Jan Balvan; MUDr. Jaromír Gumulec, Ph.D.; Mgr. Martina Raudenská, Ph.D.; Ing. Simona Dostálová; prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D.; Mgr. Markéta Vaculovičová (Ryvolová), Ph.D.; doc.RNDr. Vojtěch Adam, Ph.D.; doc., RNDr. Michal Masařík, Ph.D.
Východiska:
Doxorubicin je antracyklinové antibiotikum patřící již desítky let mezi nejúčinnější protinádorová léčiva. Navzdory jeho hojnému využití v klinické praxi je jeho administrace značně limitována vedlejšími účinky. Tím zdaleka nejzávažnějším je asociovaná kardiotoxicita, která však může být značně snížena uzavřením molekul doxorubicinu uvnitř nanočásticových nosičů. V této studii byly konkrétně analyzovány de novo syntetizované proteinové a lipozomální nosiče.
Materiál a metody:
Na začátku studie byly nejdříve hodnoceny fyzikochemikální vlastnosti nosičů, a to pomocí metody dynamic light scattering a SEM. Následně byla provedena analýza jejich cytotoxického účinku in vitro, a to konkrétně na dvou buněčných liniích. Nádorová prsní tkáň byla reprezentována metastatickou linií MCF-7 a tkáň srdeční linií H9c2. Stejné linie byly také podrobeny analýze pomocí průtokové cytometrie za účelem blíže prozkoumat typ buněčné smrti, která je jednotlivými nanočásticovými formami doxorubicinu indukována.
Výsledky:
Výsledky studie ukázaly, že uzavření doxorubicinu do nanočásticových nosičů značně snížilo doxorubicinem indukovanou toxicitu in vitro v případě kardiomyocytů, avšak zároveň nedocházelo ke snížení antiproliferativního účinku u linie nádorové. Výsledky analýzy průtokovou cytometrií byly v souladu s těmito zjištěními. V případě kardiomyocytů bylo po podání nanoléčiv evidentní snížení míry apoptotických procesů, avšak u nádorové linie byl pozorován efekt opačný. V případě nekrotických procesů vedlo uzavření léčiva do nanonosičů jak u linie H9c2, tak u linie MCF-7 k jejich redukci.
Závěr:
Námi získaná data souhrnně naznačují, že mají de novo syntetizované nanočásticové nosiče doxorubicinu potenciál redukovat asociované nežádoucí účinky na srdeční tkán in vitro. Současně zvyšují protinádorový účinek doxorubicinu a zabraňují indukci nežádoucích nekrotických procesů.
Stipendista programu Brno Ph.D. talent - financuje statutární město Brno. Práce byla podpořena grantovými projekty GA16-12454S a MUNI/A/1365/2015.
Datum přednesení příspěvku: 28. 4. 2016
