NÁDOROVÉ MIKROPROSTŘEDÍ: NEJEN NÁDOROVÉ BUŇKY!

Solidní nádory jsou tvořeny dvěma úzce provázanými a navzájem se ovlivňujícími komponentami – vlastním parenchymem (populace nádorových buněk) a stromatem. To je zcela integrální součástí nádorového procesu a má na jeho biologické vlastnosti zásadní vliv, neboť slouží jako rezervoár růstových faktorů, a tím může ovlivňovat proliferační aktivitu nádorových elementů, moduluje invazivitu nádoru (degradace mezibuněčné matrix stromálními fibroblasty a myofibroblasty, integrace nádorových buněk do okolí), ovlivňuje interakci mezi nádorovou populací a imunitním systémem. V neposlední řadě je stroma také prostředím, které díky přítomnosti cévního zásobení zajišťuje výživu nádoru, odstraňování produktů metabolizmu apod. Cévy v nádoru jsou také branou pro hematogenní šíření a vznik metastáz. Pro růst a rozvoj nádoru hraje zásadní roli novotvorba cév z preexistujícího řečiště – angiogeneze. Již v roce 1971 byla J. Folkmanem vyslovena hypotéza, že nádory jsou závislé na tvorbě cévního zásobení a že každému zvětšení populace nádorových buněk musí předcházet proliferace kapilár nádor zásobujících. Vyvolávajícím momentem pro novotvorbu cévního zásobení tumoru je hypoxie vyvolaná nepoměrem mezi cévním zásobením a potřebami rostoucího tumoru. Hypoxie výrazně ovlivňuje rovnováhu mezi proangiogenními a antiangiogenními působky. K podpoře angiogeneze dochází buď přímo zvýšením produkce proangiogenních faktorů a jejich receptorů, nebo k jejímu nepřímému ovlivnění přes další faktory. Cévy však nepředstavují jen zdroj zásobení nádoru kyslíkem a živinami, ale rovněž bránu pro hematogenní šíření a vznik orgánových metastáz na straně jedné a cestu, kterou se dostávají do nádoru nejen živiny, ale také buňky imunitního systému zodpovědné za protinádorovou odpověď, na straně druhé. Cílem fungování imunitního systému je za standardních podmínek udržování vnitřního prostředí organizmu (homeostázy). Informační charakter soustavy spočívá ve schopnosti rozpoznávat podněty z vnějšího prostředí a reagovat na ně. Imunitní systém neslouží pouze k obraně organizmu před patogenními vlivy vnějšího prostředí, má také nezastupitelnou úlohu během vývoje orgánů (regulace apoptózy, produkce růstových faktorů sloužících k vytvoření cévního zásobení nově tvořené tkáně, přímý vliv na proliferaci a diferenciaci epiteliálních struktur). V prostředí nádoru má imunitní systém dvojí působení. Jeho buňky reagují na přítomnost nádorových buněk aktivací, následkem je nejen rozvoj protinádorové imunity, ale i aktivace složek podporujících progresi nádorového bujení – některé cytokiny a růstové faktory produkované buňkami imunitního systému zároveň podporují proliferaci nádorových buněk a stimulují tvorbu jeho cévního zásobení, proteolytické enzymy umožňují invazi nádorových buněk, specifické protilátky mohou maskovat nádorové buňky před dosahem buněčné cytotoxicity. Během zánětlivé reakce dochází také ke tvorbě volných radikálů, které mohou mít za následek další mutace v rychle se dělících nádorových buňkách – to je pravděpodobně také jeden z předpokladů pro vznik nádorů v terénu chronického zánětu.