Nádorové markery u karcinomu prostaty a nádorů ledvin

V současnosti jsou pro diagnostiku karcinomu prostaty (KP) schváleny pouze tři markery. Prostatický specifický antigen (PSA) je nejdéle používaný marker, původně schválen v roce 1994 společně s per rektum vyšetřením, v roce 1998 jako samostatný test pro skríningové vyhledávání KP. Arbitrárně stanovená hladina 4 ng/ml pro provedení biopsie byla několikrát pozměněna,   v současnosti   se   spíše   uplatňují   věkově   specifické   hladiny s doporučeným přihlédnutím k velikosti prostaty. Úskalím PSA je jeho biologická variabilita, před indikací k biopsii je tedy doporučeno test opakovat. Dalším problém může být variabilita jednotlivých esejí, která může dosahovat 87-115%. Test PSA má relativně nízkou specificitu, hladinu PSA může zvýšit např. akutní nebo chronická prostatitida, kolonoskopie, cystoskopie nebo akutní močová retence. Přesnost PSA testu zvyšuje využití isoforem PSA. Hladina volného PSA (fPSA) je obecně vyšší u pacientů s benigní hyperplázií prostaty (BHP). Poměr fPSA k celkovému PSA se využívá hlavně u hladiny PSA do 10ng/ml. Další funkce PSA (denzita, velocita nebo čas zdvojení) se v rutinní praxi příliš neuplatňují. Isoforma [-2]proPSA je produkována pouze žlázkami periferní zóny prostaty.

Rovnice kombinující [-2]proPSA, fPSA a celkové PSA se nazývá Prostate Health Index (PHI) a od roku 2012 je schválená pro vyšetření u pacientů s negativním per rektum nálezem a hodnotou PSA 4-10 ng/ml. Význam PHI spočívá ve snížení počtu zbytečných biopsií prostaty.

Mezi močové markery patří již schválené vyšetření PCA3 (DD3). Jedná se o nádorově specifický marker (gen nekódující mRNA), který je ve tkáni KP vysoce exprimován. Po masáži prostaty je vyšetřována první porce moči, metoda je založena na PCR reakci pomocí reverzní transkriptázy. Podle dostupných studií má PCA3 vysokou specificitu a negativní prediktivní hodnotu (až 90%), hodnota by neměla být závislá na velikosti prostaty nebo na přítomnosti chronického zánětu. V současnosti je limitem hlavně vysoká cena vyšetření a možnost využití až při indikaci k opakované biopsii.

Další výzkum se zaměřuje na fúzi genů TMPRSS2-ETS nebo vyšetřování specifických markerů u pokročilého karcinomu (clusterin, chromogranin A, sarcosin apod.). 

U renálního karcinomu je současný stav mnohem méně přehledný a obecně známé markery se využívají především pro stanovení prognózy přežití u metastatického onemocnění. Většina prognostických modelů pracuje s hladinami CRP, LDH, vápníku,  hemoglobinu, event. s počtem neutrofilů nebo trombocytů.

Nové molekulární markery jsou předmětem intenzivního výzkumu, jedná se např. o karbonickou anhydrázu IX, vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), Ki67, p53, PTEN, E-cadherin nebo osteopontin.

Žádný marker není v současnosti využitelný pro skríningové vyšetřování nebo pro odlišení benigních lézí na zobrazovacích vyšetřeních. Výzkum nových markerů probíhá také v několika nadnárodních iniciativách, v genomickém projektu CAGEKID je zapojena i Česká republika.

Tato přednáška byla podpořena projektem MPO TIP FR-TI3/666.