Konference: 2006 2. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Prediktivní faktory III
Číslo abstraktu: 035
Autoři: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; Barbora Belšánová; MUDr. František Brůha; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.; MUDr. Dana Jančaříková; MUDr. Jana Krejčí; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.
Úvod: Nález mutace onkogenu k-ras
je u nemalobuněčných karcinomů stále častěji považován za významný
nepříznivý prognostický faktor. Současně je tato mutace pokládána
za negativní prediktor účinnosti inhibitorů tyrosinkináz, jako jsou
například inhibitory genu pro EGFR (gefitinib a erlotinib).
Metodika a pacienti: Cytologické a histologické preparáty nádorové tkáně nemocných léčených pro nemalobuněčný karcinom plic gefitinibem v rámci programu časného přístupu v letech 2002–2005 byly vyšetřeny na přítomnost mutací genu pro EGFR. Podle typu preparátu a zastoupení tumorózní tkáně byly nádorové buňky vybírány makronebo mikrodisekčními technikami. K-ras mutace byly vyšetřovány současně v kodonech 12 a 13 pomocí metody založené na separaci heteroduplexů v teplotním gradientu s použitím multikapilárního DNA sekvenátoru. U nemocných byla hodnocena frekvence léčebných odpovědí, doba do progrese a přežití od zahájení léčby a přínos eventuelní následné terapie.
Výsledky: Soubor zahrnoval 133 nemocných, mutace k-ras onkogenu byly nalezeny u 22 nemocných, 16 mužů a 6 žen. Střední doba léčby gefitinibem činila 63 dní, rozmezí 1–345 dní. Devět pacientů bylo gefitinibem léčeno déle než 5 měsíců, po skončení léčby gefitinibem dostalo další onkologickou léčbu ještě šest nemocných, kteří dále žili 4,6–20 měsíců, medián přežití od ukončení léčby v této podskupině byl 1 rok. U jednoho nemocného byly prokázány jak mutace EGFR, tak i mutace kras onkogenu, tento nemocný zemřel devět měsíců od zahájení terapie gefitinibem, příčinou úmrtí byl duplicitní karcinom slinivky břišní.
Závěr: I když jsou mutace k-ras onkogenu nepříznivým ukazatelem prognózy nemalobuněčného karcinomu plic, neznamená jejich zjištění automaticky důvod nepodat nemocnému biologicky cílenou terapii inhibitory tyrosinkinázy EGFR. Jejich podání bude záviset na vyhodnocení dalších parametrů, na možnostech i jiné terapie a především na celkovém stavu pacienta.
Metodika a pacienti: Cytologické a histologické preparáty nádorové tkáně nemocných léčených pro nemalobuněčný karcinom plic gefitinibem v rámci programu časného přístupu v letech 2002–2005 byly vyšetřeny na přítomnost mutací genu pro EGFR. Podle typu preparátu a zastoupení tumorózní tkáně byly nádorové buňky vybírány makronebo mikrodisekčními technikami. K-ras mutace byly vyšetřovány současně v kodonech 12 a 13 pomocí metody založené na separaci heteroduplexů v teplotním gradientu s použitím multikapilárního DNA sekvenátoru. U nemocných byla hodnocena frekvence léčebných odpovědí, doba do progrese a přežití od zahájení léčby a přínos eventuelní následné terapie.
Výsledky: Soubor zahrnoval 133 nemocných, mutace k-ras onkogenu byly nalezeny u 22 nemocných, 16 mužů a 6 žen. Střední doba léčby gefitinibem činila 63 dní, rozmezí 1–345 dní. Devět pacientů bylo gefitinibem léčeno déle než 5 měsíců, po skončení léčby gefitinibem dostalo další onkologickou léčbu ještě šest nemocných, kteří dále žili 4,6–20 měsíců, medián přežití od ukončení léčby v této podskupině byl 1 rok. U jednoho nemocného byly prokázány jak mutace EGFR, tak i mutace kras onkogenu, tento nemocný zemřel devět měsíců od zahájení terapie gefitinibem, příčinou úmrtí byl duplicitní karcinom slinivky břišní.
Závěr: I když jsou mutace k-ras onkogenu nepříznivým ukazatelem prognózy nemalobuněčného karcinomu plic, neznamená jejich zjištění automaticky důvod nepodat nemocnému biologicky cílenou terapii inhibitory tyrosinkinázy EGFR. Jejich podání bude záviset na vyhodnocení dalších parametrů, na možnostech i jiné terapie a především na celkovém stavu pacienta.
Datum přednesení příspěvku: 8. 12. 2006
