Konference: 2011 2. pražské mezioborové onkologické kolokvium
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: Prezentace
Číslo abstraktu: 022
Autoři: MUDr. Hana Honová; Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.
Úvod
Zhoubné nádory ledvin tvoří asi 2-3% ze všech maligních onemocnění. Incidence zhoubných nádorů ledvin je v celosvětovém měřítku v České republice nejvyšší. U jedné třetiny nemocných je dosud onemocnění diagnostikováno v lokálně pokročilém nebo metastazujícím stadiu.
Metodika a výsledky
Léčba metastatického karcinomu ledviny je záležitostí multidisciplinární. Léčebnou strategii by měl určovat tým, který tvoří klinický onkolog, radioterapeut, urolog, patolog. Dále se na léčbě mohou podílet i specialisté dalších chirurgických oborů - neurochirurg, ortoped, hrudní chirurg, kardiochirurg apod. Volba léčebného postupu by měla být založena na analýze prognostických faktorů, celkového stavu pacienta, přidružených chorob a rovněž postoje pacienta a jeho rodiny. I v případě metastatického karcinomu ledviny lze uvažovat o chirurgickém výkonu - prosté nebo parciální nefrektomii, případně o chirurgickém odstranění metastáz. Nejlepších vý¬sledků lze dosáhnout při resekci solitárních metastáz, zvláště plicních. Prognosticky významná je radikalita resekce.
Dle současných studií byl u generalizovaného onemocnění prokázán přínos cytoreduktivní nefrektomie, která předchá¬zí imunoterapii, zvláště u pacientů v dobrém celkovém stavu a s menším objemem nádoru. Přínos nefrektomie před nasa¬zením cílené biologické léčby by měl být do budoucna ověřen klinickým testováním. V řadě případů může být přínosné ozáření metastáz. Radioterapie má nezastupitelné místo v paliativní léčbě mozkových metastáz a metastáz ve skeletu, brachyterapie se může uplatnit v léčbě maligního postižení bronchů. V případě omezeného počtu mozkových metastáz je velice účinná metoda radiochi¬rurgie (gama-nůž) a perspektivně by se mělo uplatnit stereo-taktické ozařování malého počtu metastáz v dalších orgánech (plíce, játra) pomocí novější ozařovací techniky, kterou posky¬tuje například tomotom nebo cyber-knife. V systémové léčbě metastatického karcinomu ledviny lze dnes s prospěchem indikovat cytokiny jen u pacientů v dobré pro¬gnostické skupině. V poslední dekádě došlo k velmi bouřli¬vému vývoji nových prostředků ze skupiny biologické léčby, cílených hlavně na klíčová místa defektní trasy VHL/HIF u konvenčního světlobuněčného karcinomu, který předsta¬vuje asi 80% všech zhoubných nádorů ledvin. Molekulární biologická léčba prokázala slibnou účinnost u pacientů všech prognostických skupin. V současné době jsou registrovány k terapii první nebo druhé linie inoperabilního a metastazujícího onemocnění tyrozinkinázové inhibitory VEGF a PDGF receptorů sorafenib, sunitinib a pazopanib, monoklonální protilátka neutralizující extra-celulární VEGF bevacizumab v kombinaci s interferonem alfa a inhibitory mTOR kinázy temsirolimus a everolimus. Tyto léky zdvojnásobují dobu do progrese v porovnání s léčbou cytokiny a významně prodlužují přežití. Přesná role těchto nových látek je pomocí klinického výzku¬mu stále upřesňována a definována, ale dnes lze říci, že kli¬nické zkušenosti s využitím sekvenčního podávání nových cílených prostředků předbíhají data pocházející z výzkumných studií. Probíhají také studie k využití bioterapie v adjuvantní i neoadjuvantní léčbě. U karcinomu ledviny zatím nebyl prokázán prospěch adjuvantní léčby u žádného přípravku, nové cílené biologické léky jsou v této indikaci testovány ve studiích fáze III. Vzhledem k tomu, že byla pozorována významná odpověď na tyto látky u primárního nádoru, je zájem o jejich využití i u systémové neoadjuvantní léčby. V případě kladné odpově¬di na léčbu může být pacient následně podroben nefrektomii, a naopak budou nefrektomie ušetřeni ti, kteří neodpověděli na léčbu a operace by u nich byla nepřínosnou zátěží.
Závěr
Generalizovaný karcinom ledviny představuje stále závažný klinický problém. Zavedení biologické terapie do léčebného algoritmu tohoto primárně chemorezistentního onemocnění zcela zásadním způsobem ovlivnilo léčebné výsledky a pro¬dloužení celkového přežití nemocných.
e-mail: hana.honova@vfn.cz
Zhoubné nádory ledvin tvoří asi 2-3% ze všech maligních onemocnění. Incidence zhoubných nádorů ledvin je v celosvětovém měřítku v České republice nejvyšší. U jedné třetiny nemocných je dosud onemocnění diagnostikováno v lokálně pokročilém nebo metastazujícím stadiu.
Metodika a výsledky
Léčba metastatického karcinomu ledviny je záležitostí multidisciplinární. Léčebnou strategii by měl určovat tým, který tvoří klinický onkolog, radioterapeut, urolog, patolog. Dále se na léčbě mohou podílet i specialisté dalších chirurgických oborů - neurochirurg, ortoped, hrudní chirurg, kardiochirurg apod. Volba léčebného postupu by měla být založena na analýze prognostických faktorů, celkového stavu pacienta, přidružených chorob a rovněž postoje pacienta a jeho rodiny. I v případě metastatického karcinomu ledviny lze uvažovat o chirurgickém výkonu - prosté nebo parciální nefrektomii, případně o chirurgickém odstranění metastáz. Nejlepších vý¬sledků lze dosáhnout při resekci solitárních metastáz, zvláště plicních. Prognosticky významná je radikalita resekce.
Dle současných studií byl u generalizovaného onemocnění prokázán přínos cytoreduktivní nefrektomie, která předchá¬zí imunoterapii, zvláště u pacientů v dobrém celkovém stavu a s menším objemem nádoru. Přínos nefrektomie před nasa¬zením cílené biologické léčby by měl být do budoucna ověřen klinickým testováním. V řadě případů může být přínosné ozáření metastáz. Radioterapie má nezastupitelné místo v paliativní léčbě mozkových metastáz a metastáz ve skeletu, brachyterapie se může uplatnit v léčbě maligního postižení bronchů. V případě omezeného počtu mozkových metastáz je velice účinná metoda radiochi¬rurgie (gama-nůž) a perspektivně by se mělo uplatnit stereo-taktické ozařování malého počtu metastáz v dalších orgánech (plíce, játra) pomocí novější ozařovací techniky, kterou posky¬tuje například tomotom nebo cyber-knife. V systémové léčbě metastatického karcinomu ledviny lze dnes s prospěchem indikovat cytokiny jen u pacientů v dobré pro¬gnostické skupině. V poslední dekádě došlo k velmi bouřli¬vému vývoji nových prostředků ze skupiny biologické léčby, cílených hlavně na klíčová místa defektní trasy VHL/HIF u konvenčního světlobuněčného karcinomu, který předsta¬vuje asi 80% všech zhoubných nádorů ledvin. Molekulární biologická léčba prokázala slibnou účinnost u pacientů všech prognostických skupin. V současné době jsou registrovány k terapii první nebo druhé linie inoperabilního a metastazujícího onemocnění tyrozinkinázové inhibitory VEGF a PDGF receptorů sorafenib, sunitinib a pazopanib, monoklonální protilátka neutralizující extra-celulární VEGF bevacizumab v kombinaci s interferonem alfa a inhibitory mTOR kinázy temsirolimus a everolimus. Tyto léky zdvojnásobují dobu do progrese v porovnání s léčbou cytokiny a významně prodlužují přežití. Přesná role těchto nových látek je pomocí klinického výzku¬mu stále upřesňována a definována, ale dnes lze říci, že kli¬nické zkušenosti s využitím sekvenčního podávání nových cílených prostředků předbíhají data pocházející z výzkumných studií. Probíhají také studie k využití bioterapie v adjuvantní i neoadjuvantní léčbě. U karcinomu ledviny zatím nebyl prokázán prospěch adjuvantní léčby u žádného přípravku, nové cílené biologické léky jsou v této indikaci testovány ve studiích fáze III. Vzhledem k tomu, že byla pozorována významná odpověď na tyto látky u primárního nádoru, je zájem o jejich využití i u systémové neoadjuvantní léčby. V případě kladné odpově¬di na léčbu může být pacient následně podroben nefrektomii, a naopak budou nefrektomie ušetřeni ti, kteří neodpověděli na léčbu a operace by u nich byla nepřínosnou zátěží.
Závěr
Generalizovaný karcinom ledviny představuje stále závažný klinický problém. Zavedení biologické terapie do léčebného algoritmu tohoto primárně chemorezistentního onemocnění zcela zásadním způsobem ovlivnilo léčebné výsledky a pro¬dloužení celkového přežití nemocných.
e-mail: hana.honova@vfn.cz
Datum přednesení příspěvku: 28. 1. 2011
