Možnosti zlepšení chirurgické resekce u gliomů mozku.

Poměrné zastoupení primárních maligních mozkových nádorů ze všech neoplazmat jsou 2%. Nejčastějšími mozkovými intraaxiálními nádory jsou gliomy (40-50% všech nádorů mozku). Jedná se o širokou skupinu lišící se jak typickou lokalizací, věkovou predispozicí, morfologií, stupněm malignity a sklonem k progresi. Vzhledem k této diferenciaci je používán DaumasDuport (DD) klasifikační systém založený na sledování histologických kriterií. Na jejich základě jsou gliomy rozděleny podle WHO klasifikace na dvě základní klinické skupiny: low grade a high grade. Tyto skupiny se značně liší průběhem a průměrnou dobou přežití.

V diagnostice mozkových nádorů hraje nyní rozhodující roli magnetická rezonance (MR) umožňující nyní nejen morfologické ale i funkční vyšetření mozku. K definitivní verifikaci mozkového nádoru je používána stereotaktická biopsie. Strategie léčby závisí na biologickém charakteru nádoru, na jeho velikosti a lokalizaci v mozku, na věku a celkovém stavu pacienta Mezi základní možnosti terapie nádorů mozku patří chirurgická resekce s následnou radioterapií a chemoterapií.

Rozhodující vliv na výsledek terapie má u většiny mozkových nádorů chirurgická resekce.

U nádorů uložených v hlubokých strukturách mozku nebo ve funkčně důležitých oblastech mozku (elokventní zony) je indikována stereobiopsie. Základním cílem chirurgických postupů je maximálně možná resekce nádorů s jejich cytoredukcí bez poškození funkčně důležitých oblastí mozku. Radikální chirurgická resekce je signifikantně efektivnější než méně radikální resekce, nebo biopsie a má pozitivní vliv na sledované prognostické faktory tj. celkovou dobu přežití a čas do progrese onemocnění. K maximálně možné a bezpečné chirurgické resekci nám napomáhají zobrazovací a funkční metody. Při resekcích nádorů v elokventních zónách lze využít jejich předoperační radiologické zobrazení pomocí MR a funkčního MR (fMR) v kombinaci s peroperační stereonavigací a neurofyziologickým monitoringem.

U nádorů lokalizovaných v řečové oblasti lze také využít techniky s probuzením nemocného během operace se sledováním řeči (awake surgery). Další zobrazovací metodou je peroperační fluorescence umožňující zvýšení radikality operace maligních vysokostupňových gliomů. Při operacích v blízkosti elokventních oblastí je nutné i současné použití peroperační elektrofyziologie.

Je potřeba si uvědomit, že u maligních nádorů mozku i při maximálně možné resekci, tato léčebná metoda není většinou zcela kurabilní. Jsme schopni dosáhnout tzv. radiologické totální resekce, kdy na časném postoperačním kontrolním radiologickém vyšetření není patrné residuum nádoru, ale nejsme schopni dosáhnout biologické totální resekce nádoru. V současné době je hlavním požadavkem na chirurgickou léčbu mozkových nádorů nejen jejich maximální cytoredukce ale i zachování dobrého funkčního stavu pacienta, což mu umožní absolvovat další modality komplexní onkologické terapie.

Literatura:

1. Kala, M. Maligní nádory mozku dospělého věku. Galén, Praha,1. vydání, 1998, 111 s.
2. Kozler, P. et al. Intrakraniální nádory. Galén, Praha, 1. vydání, 2007, 277 s.
3. Lipina R, Paleček T. Chirurgické řešení hydrocefalu v dětském věku. Pediatrie pro praxi 2004, 3: 133-136
4. Louis, D.N., Ohgaki, H., Wiestler, O., Cavenee, W.K. WHO Classification of Tumours of the Central Nervous System, Fourth Edition, 2007,.
5. Náhlovský, J. et al. Neurochirurgie. Galén, Praha, 1. vydání, 2006, 581 s.
6. Šlampa, P., Soumarová, R., Kocáková, I. et al. Konkomitantní chemoradioterapie solidních nádorů. Galén, Praha, 1. vydání, 2005, s. 149-153
7. Šlampa, P., Petera, J. et al. Radiační onkologie. Galén, Praha, 1. vydání, 2007, s. 325-338, 413-426