Možnosti využití exprese AGR2 jako prediktivního ukazatele odpovědi na antihormonální terapii.

Úspěšnost léčby nádorového onemocnění může být velmi rozdílná právě díky citlivosti jednotlivých typů nádorů k nasazenému režimu terapie. Často dochází k tzv. sekundární rezistenci (získané až během léčby), kdy příčinou jsou obvykle přerůstající rezistentní subpopulace nádorových buněk v průběhu léčby chemoterapií první linie. Proto se hledají další prognostické faktory, které by co nejpřesněji určily rizikovou skupinu pro recidivu především časných stádií zhoubných nádorů.

Jako potenciální prognostický indikátor chemorezistence u některých typů nádorových onemocnění lze označit protoonkogen kódující protein Anterior Gradient-2 (AGR2), který byl poprvé identifikován jako protein selektivně exprimovaný u buněk odvozených z estrogen receptor (ER) pozitivních karcinomů mléčné žlázy. V naší práci jsme prokázali funkční závislost mezi expresí AGR2 a estrogenními receptory a dále na molekulárně biologické úrovni potvrdili přímou interakci mezi ER a promotorem AGR2. O to překvapivější pak bylo zjištění, že tamoxifen, který je lékem první volby u tohoto typu onemocnění, indukuje expresi AGR2 a naopak fulvestrant či aromatázový inhibitor třetí generace letrozol hladinu AGR2 signifikantně snižují. Analýza exprese AGR2 u pacientek s primárním karcinomem mléčné žlázy před terapií tamoxifenem se ukázala být signifikantně nižší v porovnání s expresí AGR2 u případů, kdy došlo k recidivě onemocnění během terapie tamoxifenem. Navíc Kaplan-Mayerova analýza přežití na souboru 78 vzorků nádorové tkáně pocházejících z primárních karcinomů mléčné žlázy léčených tamoxifenem, kde byla retrospektivně stanovena hladina AGR2 jednoznačně potvrdila, že zvýšená exprese AGR2 je spojena s horší prognózou onemocnění.

Tato práce byla podporována GA ČR P301/10/1615, MŠMTLC06035 a MZMOU2005.