MOŽNOSTI PALIATIVNÍ CHEMOTERAPIE A CÍLENÉ LÉČBY NÁDORŮ TLUSTÉHO STŘEVA

Metastatický kolorektální karcinom (mCRC) představuje heterogenní skupinu onemocnění, lišících se molekulárními, klinickými charakteristikami i prognózou. Díky novým léčebným postupům se mCRC stává chronickým onemocněním. Důležitá je diskuze o léčebné strategii u konkrétního pacienta v rámci multioborového týmu. Je třeba dodržovat obecné principy terapie, důležité je stanovení léčebného záměru, zvažují se klinické faktory, potenciální nežádoucí účinky, stav pacienta a jeho preference. Předpokladem pro výběr správné cílené terapie pro konkrétního pacienta je stanovení prediktivních biomarkerů. V praxi se jedná o testování RAS statusu a stavu genu BRAF. Nové doporučené postupy České onkologické společnosti v souladu s ESMO guidelines pro léčbu mCRC z roku 2014 rozdělují pacienty do čtyř skupin. Skupina 0: Skupina nemocných, jejichž metastázy jsou jasně resekabilní. Léčbou první volby je resekce, doplněná o perioperační chemoterapii. Skupina 1: Radikální resekce metastáz je možná jen v případě zmenšení nádoru neadjuvantní terapií a pacient je dostatečně fit pro kombinační systémovou a chirurgickou léčbu. Snahou je podat nejúčinnější neadjuvantní chemoterapii, režimy FOLFOX/ FOLFIRI, v kombinaci s léčbou antiEGFR (cetuximab nebo panitumumab) u wtRAS nádorů, nebo v kombinaci s anti-VEGF u nádorů s prokázanou mutací onkogenů RAS. Skupina 2: Pacienti s rychle progredujícími mnohočetnými metastázami nebo symptomatickým onemocněním, kteří jsou dostatečně fit pro kombinační systémovou terapii. V běžné praxi je toto onemocnění nejčastější. Léčba je s paliativním záměrem, zohledňující především kvalitu života. Volí se dublety chemoterapie v kombinaci s léčbou cílenou dle stavu RAS a přítomnosti symp tomů onemocnění (antiEGFR léčba u wtRAS mCRC). Skupina 3: Pacienti s generalizovaným onemocněním, bez možnosti resekce, iniciálně bez příznaků a/ nebo bez velkého rozsahu nádorového postižení nebo s potenciálně nízkou tolerabilitou léčby. Cílem léčby je oddálení progrese, doporučuje se méně intenzivní chemoterapie. Léčebná sekvence zahrnuje podání fluoropyrimidinu, irinotecanu, oxaliplatiny, nejčastěji ve formě chemodubletů nebo i v monoterapii. Možnosti cílené léčby zahrnují podání antiVEGF léčby (bevacizumab, afl ibercept), antiEGFR léčby (cetuximab, panitumumab) a nově regorafenib.

Závěr:

Volba léčebné strategie u každého jednotlivého pacienta je vždy výsledkem komplexního zhodnocení v rámci multidisciplinárního týmu, respektuje aktuální doporučení léčebných postupů, tak i přání pacienta. Cílem paliativní léčby mCRC je prodloužit přežití a zachovat kvalitu života.