MOŽNOSTI OVLIVNĚNÍ PRŮLOMOVÉ BOLESTI

Východiska:

Jedním z nejčastějších symptomů spojených s nádorovým onemocněním je bolest. Ta má mnoho podob a může nabývat různé intenzity. Kromě běžných metod využívaných k jejímu zmírnění, mezi které patří i chirurgické přístupy, radioterapie a částečně i léčba systémová, je základním předpokladem nastavení optimální kombinace analgetik a koanalgetik. Ta je nejčastěji založena na podávání některého z ovoidů. Ovšem i při dobrém nastavení základní účinné hladiny se lze setkat se situacemi, ve kterých je pokrytí analgetiky účinné nedostatečně, což pro pacienta může znamenat zvýraznění mnoha potíží, zahrnujících i imobilitu, omezení soběstačnosti, nemožností vykonávat běžné činnosti, nespavostí atd. Je tedy třeba přemýšlet o zařazení dalšího léčiva, které by tento extrémní výkyv, mnohdy poměrně krátkého trvání, dokázal kompenzovat.

Cíl:

V prezentaci jsou shrnuty současné možnosti ovlivnění průlomové bolesti. Jednotlivé preparáty mají odlišnou formu a způsob aplikace, lze tedy mezi nimi vybírat podle typu postižení. Možná právě aplikační forma rozhoduje o tom, do jaké míry budou v jednotlivých situacích využitelné. Mezi další důležité faktory ovlivňující výběr opioidu tohoto typu patří ty, které jsou spojené s vlastním pacientem. Výraznější rozdíly, či přesněji snad jen minimální odlišnosti, lze zaznamenat mezi možností titrace dávky k dosažení optimálního efektu, stejně jako mezi dobou nástupu požadovaného účinku. Prezentace je zaměřena na porovnání možných výhod a nevýhod spojených s různými možnostmi, které máme v dnešní době k dispozici. Představuje souhrn poznatků a vlastních klinických zkušeností, na základě kterých se bude možné v dané problematice lépe orientovat.

Závěr:

V posledních letech dochází k uvolnění preskripce opioidů a léčiv cílených na průlomovou bolest i pro onkology. Tento krok je logickým vyústěním skutečnosti, že naprostá většina pacientů vyžadujících takovouto léčbu pochází právě z onkologických ambulancí všeho typu. Jsou to právě onkologové, kteří vidí naprostou většinu těchto nemocných jako první nebo nejčastěji. Nabízejí jim také další léčebné modality, které tento symptom dokážou alespoň zčásti ovlivnit, včetně bisfosfonátů. Navíc ne v každém zdravotnickém zařízení je dostupná ambulance paliativní medicíny nebo specializovaná ambulance bolesti, tudíž jejich dostupnost je velmi omezená. Vyškolení onkologů, aby vhodným způsobem využívali širokou škálu léčebných prostředků a metod ku prospěchu svých pacientů, je tedy skutečně aktuálním úkolem.