Konference: 2006 11. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: Kontraverze v diagnostice a léčbě karcinomu vulvy a vaginy, standardní postupy vs. nestandardní. II.Blok: Chirurgie a RT v léčbě ca vulvy a vaginy
Číslo abstraktu: 034
Autoři: MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.; MUDr. Renata Neumanová, Ph.D., MBA; MUDr. Jana Navrátilová; MUDr. Jan Štelcl
Karcinom vaginy (C52) patří mezi vzácné gynekologické zhoubné
novotvary. V posledních 50-ti letech vykazuje stacionární
incidenci, která v roce 2002 v České republice byla 1,1/105 tj. 57
nových případů. Mortalita v roce 2002 byla 0,5/105 (28 zemřelých
pacientek). V drtivé většině maligního postižení pochvy se jedná o
sekundární metastatický proces. Do pochvy metastazují zhoubné
nádory dělohy, ovaria, vulvy, ale i močového měchýře, rekta nebo
Bartholinské žlázy. Primární zhoubný novotvar pochvy je v 85 – 95 %
tvořen spinocelulárním karcinomem. Zhruba v 5 % se jedná o
adenokarcinom, jedním procentem je zastoupen adenosquamózní
karcinom. Mezi vzácné primární malignity pochvy patří sarkom
(sarcoma botryoides), melanom a lymfom.
Prekancerózou spinocelulárního karcinomu pochvy je vaginální
intraepiteliální neoplazie (VaIN). Histopatologická klasifikace
VaIN odpovídá klasifikaci CIN a VIN. Pro spinocelulární karcinom
pochvy je typické superficiální šíření, multifokální rozsev,
přičemž nejčastějším místem výskytu je horní třetina pochvy, mnohem
méně častěji dolní třetina vaginy. Maximum incidence tohoto
zhoubného nádoru se pohybuje mezi 50. až 70. rokem života ženy.
Byla prokázána souvislost s HPV infekcí.
Naopak adenokarcinom pochvy, reprezentovaný nejčastěji
mezonefroidním karcinomem ze světlých buněk, se šíří
subepiteliálně, jeví souvislost s výskytem vaginální adenózy a
anamnestickým údajem expozice in utero diethylstilbestrolem (DES).
Vyskytuje se spíše u mladších žen (mezi 20. – 30. rokem života).
Poměrně rychle metastazuje do plic a jater, rovněž do pánevních a
supraklavikulárních uzlin.
Mezi hlavní rizikové faktory karcinomu pochvy tedy
patří: HPV infekce, expozice DES, kouření, karcinom hrdla
děložního, předchozí radioterapie, absolvování hysterektomie a
dlouhodobá léčba sestupu rodidel pomocí vaginálního pesaru.
Metastázy v lymfatických uzlinách jsou nejdůležitějším
prognostickým faktorem, jejich přítomnost snižuje
vyhlídky na dlouhodobé přežití o polovinu. Výskyt metastáz úzce
koreluje s dalšími faktory: stadium nemoci, věk a celkový zdravotní
stav pacientky, lokalizace nádoru (kraniální či kaudální část
pochvy), histologický typ a grading tumoru, přítomnost symptomů v
době stanovení diagnózy a šířka bezpečnostního lemu po chirurgickém
zásahu.
Možné terapeutické postupy:
Vaginální intraepiteliání neoplazie (VaIN
III)
VaIN III je v 60 – 80 % lokalizována v horní třetině pochvy. Z
chirurgických terapeutických metod můžeme volit širokou excizi,
parciální kolpektomii nebo laserovou vaporizaci. Metodou volby může
být i intrakavitární brachyterapie v dávce 60 – 70 Gy. Rovněž
aplikace intravaginální chemoterapie v podobě 5 % fluorouracilu
(1,5g ung. 1x týdně po dobu 10 týdnů) může přinést efekt. Použití
laseru proti chirurgickému zákroku má své výhody (minimální
vedlejší účinky, nižší morbidita, možnost opakování léčby i v
případě multifokálních ložisek), ale i své nevýhody (častější
recidivy choroby a nemožnost získání histologie).
Vaginální adenóza
Vyžaduje pečlivou dispenzarizaci, není nutné ji primárně
odstraňovat.
Karcinom pochvy
Metoda léčby závisí na stadiu nemoci. Chirurgie i radioterapie jsou
vysoce efektivní v časných stadiích nemoci. Radioterapie je
primární volbou u pokročilých stadiích choroby a obecně můžeme
konstatovat, že radioterapie je metodou volby karcinomu pochvy.
Operační léčba má své limity, které jsou dány věkem ženy, jejím
zdravotním stavem, stadiem choroby a anatomickými podmínkami.
Chemoterapie se ukázala jako málo efektivní, neexistuje standardní
chemoterapeutický režim. Preparáty jako cisplatina či mitomycin
jsou používány v paliativní léčbě s velmi nízkým efektem. Bývají
rovněž použity v rámci konkomitantní chemoradioterapie.
- C52 – FIGO I, léze < 0,5 cm, spinocelulární
proces
Chirurgie: široká lokální excize nebo parciální kolpektomie.
Radioterapie: je-li operace kontraindikována, dávka 65 – 85 Gy ve 2 -4 týdnech.
- C52 – FIGO I, léze > 0,5 cm, spinocelulární
proces
Chirurgie: kolpektomie + pánevní (inguinální) lymfadenektomie. Radioterapie samostatná: dávka 70 – 85 Gy.
Radioterapie adjuvantní: jsou-li pozitivní uzliny či nedostatečný zdravý lem.
- C52 – FIGO I, adenokarcinom
Chirurgie: kolpektomie + hysterectomie + adnexetomie + lymfadenektomie. Radioterapie samostatná: dávka 70 – 85 Gy.
Kombinovaná lokální léčba: široká excize + lymfadenektomie s následnou radioterapií.
- C52 – FIGO II
Radioterapie je standardem: kombinovaná brachy a teleterapie (kurativní dávka na primární tumor v rozmezí 75 – 85 Gy).
- C52 – FIGO III, IV A
Radioterapie: kombinovaná intersticiální nebo intrakavitární brachytrapie a zevní aktinoterapie (oblast malé pánve a regionálních lymfatickcýh uzlin do celkové radikální dávky 75 – 85 Gy).
Chemoterapie: konkomitantní chemoradioterapie dle celkového stavu a věku ženy.
- C52 – FIGO IV B
Radioterapie: individuálně s paliativním záměrem v dávce 60 – 80 Gy. Chemoterapie: paliativní záměr (cisplatina).
Účast v klinických studiích.
- Recidivující C52
Chirurgie: exenterace.
Radioterapie: v závislosti na předchozí léčbě, rozsahu a uložení recidivy. Chemoterapie: paliativní záměr (cisplatina).
Účast v klinických studiích.
Závěr
Karcinom pochvy je dobře kurabilní ve svých časných stadiích (5-ti
leté přežití, FIGO I: 77 %), naopak prognóza pro pokročilá stadia a
recidivy této nemoci je velmi nepříznivá (5- ti leté přežití, FIGO
IV: 17 %, recidivy: pod 8 %). Pro úspěšnou léčbu karcinomu pochvy
jsou nutné tyto předpoklady. Je-li zvolena chirurgická léčba,
operaci musí provádět zkušený operatér s onkogynekologickou
erudicí. Výkon musí být proveden na pracovišti, které operatérovi
poskytuje široké operační zázemí včetně diagnostického komplementu
a dostupnosti konziliárních vyšetření. Je-li primární léčbou
radioterapie, pacientka musí být svěřena do rukou zkušeného
radioterapeuta, který musí velmi často danou léčbou přísně
individualizovat. Pokud jsou splněny tyto předpoklady, je jasné, že
léčba musí být centralizována a prováděna v onkogynekologických
centrech na základě mezioborové spolupráce.
Datum přednesení příspěvku: 7. 1. 2006