Konference: 2009 XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: XVII. Konzervativní léčba karcinomu prsu
Číslo abstraktu: 157
Autoři: MUDr. Marie Bendová, CSc.; MUDr. Alena Bílková, Ph.D.; Doc. MUDr. Zdeňka Vernerová, CSc.; doc. MUDr. Vlasta Rychterová, CSc.
V práci autoři vysvětlují místo a postavení
neoadjuvantní terapie v sekvenci léčebných modalit používaných u
pacientek s karcinomem prsu. Předkládají historický vývoj a
rozšíření možností při indikování neoadjuvantní terapie z hlediska
pokročilosti nádoru, tj. od stadií vyšších k nižším (tumorům těsně
přesahujícím 2 cm v průměru).
Dále rozšiřují pohled na možnosti z hlediska používaných neoadjuvantních agens-od konvenčních kombinací cytostatik až po v současnosti nejmodernější preparáty typu monoklonálních protilátek, inhibitorů enzymů, eventuálně i v kombinaci s klasickými protinádorovými léky. Uvádějí výsledky provedených recentních studií, které dokumentují efekt této léčby porovnáním s režimy adjuvantními v parametrech DFI, resp. OS (disease free interval a overall survival).
Je vysvětlena podstata mechanismu účinku a očekávaného efektu neoadjuvantní léčby: down stage tumoru, jeho regrese ve velikosti, postižení mikrometastáz, test sensitivity léčebných agens in vivo.
Zmíněna je i možnost využití hormonálních preparátů v neoadjuvantní terapii pacientek s karcinomem prsu a je definována cílová skupina pro tuto léčbu.
Do budoucnosti je zaměřena a na provedených trialech ukázána možnost využití genové testace nádorů (gene signatuře) pomocí molekulárně genetických vyšetření a využití těchto výsledků při individuální cílené protinádorové terapii (target tailoring therapy).
Na vlastním materiálu jsou dokumentovány případy pacientek s karcinomem prsu podstupujících neoadjuvantní terapii, efekt této léčby, provedený operační výkon a výsledný efekt po skončené komplexní nádorové terapii. Na druhé straně jsou ukázány i diagnózy, u nichž vzhledem k povaze nádoru (inflamatorní tumor) nelze ani po provedené neoadjuvantní terapii počítat s parciálním a kosmeticky více přijatelným výkonem, což je i jedním z cílů této terapie. I v této situaci však pacientka těží z provedené neoadjuvantní terapie díky efektu systémové terapie aplikované téměř bezprostředně po stanovení diagnózy.
Závěrem práce je zdůrazněna nutnost spolupráce onkologa, chirurga, event, i plastického chirurga, neboť pouze týmová práce s vyhodnocením všech parametrů tumoru i hostitelského organismu může vést k optimálnímu výsledku poměrně dlouhého a náročného komplexního diagnostického (monitorace efektu terapie, před- a peroperační nutná vyšetření) a terapeutického (volba typu a provedení operačního výkonu, následná péče) procesu.
Dále rozšiřují pohled na možnosti z hlediska používaných neoadjuvantních agens-od konvenčních kombinací cytostatik až po v současnosti nejmodernější preparáty typu monoklonálních protilátek, inhibitorů enzymů, eventuálně i v kombinaci s klasickými protinádorovými léky. Uvádějí výsledky provedených recentních studií, které dokumentují efekt této léčby porovnáním s režimy adjuvantními v parametrech DFI, resp. OS (disease free interval a overall survival).
Je vysvětlena podstata mechanismu účinku a očekávaného efektu neoadjuvantní léčby: down stage tumoru, jeho regrese ve velikosti, postižení mikrometastáz, test sensitivity léčebných agens in vivo.
Zmíněna je i možnost využití hormonálních preparátů v neoadjuvantní terapii pacientek s karcinomem prsu a je definována cílová skupina pro tuto léčbu.
Do budoucnosti je zaměřena a na provedených trialech ukázána možnost využití genové testace nádorů (gene signatuře) pomocí molekulárně genetických vyšetření a využití těchto výsledků při individuální cílené protinádorové terapii (target tailoring therapy).
Na vlastním materiálu jsou dokumentovány případy pacientek s karcinomem prsu podstupujících neoadjuvantní terapii, efekt této léčby, provedený operační výkon a výsledný efekt po skončené komplexní nádorové terapii. Na druhé straně jsou ukázány i diagnózy, u nichž vzhledem k povaze nádoru (inflamatorní tumor) nelze ani po provedené neoadjuvantní terapii počítat s parciálním a kosmeticky více přijatelným výkonem, což je i jedním z cílů této terapie. I v této situaci však pacientka těží z provedené neoadjuvantní terapie díky efektu systémové terapie aplikované téměř bezprostředně po stanovení diagnózy.
Závěrem práce je zdůrazněna nutnost spolupráce onkologa, chirurga, event, i plastického chirurga, neboť pouze týmová práce s vyhodnocením všech parametrů tumoru i hostitelského organismu může vést k optimálnímu výsledku poměrně dlouhého a náročného komplexního diagnostického (monitorace efektu terapie, před- a peroperační nutná vyšetření) a terapeutického (volba typu a provedení operačního výkonu, následná péče) procesu.
Datum přednesení příspěvku: 16. 4. 2009
