Možnosti a limity CT a MR v diagnostice nádorů malé pánve.

Mezi moderní zobrazovací metody v gynekologii patří, kromě velmi dobrých výsledků dosahující transvaginální ultrasonografie (TVUSG), vyšetření výpočetní tomografií (CT) a především magnetickou rezonancí (MR).

Dnešní indikace k helikálnímu postkontrasnímu CT vyšetření v onkogynekologii spadají především podezření na maligní i benigní nádory vaječníků, kde je CT metodou druhé volby, hned po TVUSG.

V oblasti čípku a těla děložního se indikace omezují na pokročilejší Tu procesy (T3-4 FIGO klasifikace), k posouzení výraznější infiltrace okolních orgánů, zejména moč. měchýře, rekta a pánevní stěny.
Dále lze v CT obraze posuzovat patologické zvětšení mízních uzlin jak v pánevní lokalizaci (vnitřní, zevní, společné ilické, inguinální), tak především v oblasti retroperitonea.
Významnou CT indikací je pak posouzení vzdálené diseminace v oblasti dutiny břišní a jejich orgánů, a samozřejmě případně hrudníku.
Nelze opomenout význam CT v plánování radioterapie.

Nespornou výhodou MR vyšetření je vysoký tkáňový kontrast měkkých tkání, přímé zobrazení ve třech anatomických rovinách a zejména fakt, že není užíváno ionizující záření. Nelze opominout ani výrazně méně časté alergické reakce na paramagnetické kontrastní látky v porovnání s jódovými k.l. u CT.
Hlavními MR indikacemi v diagnostice nádorů malé pánve jsou afekce dělohy – karcinom děložního čípku od stadia T2 (někdy i T1b) dle FIGO, a dále endometriální Ca, adenomyosis, leoimomy apod., kde jsou výsledky dle renomovaných autorů exkluzivní.
U afekcí vaječníků obecně nepřináší zatím MR o mnoho lepší výsledky než CT snad s výjimkou podezření na teratoidní tumory či endometriózu pro specifické zobrazení tukové složky resp. krevních derivátů ve specifických sekvencích.
V posouzení diseminace procesu do uzlin a vzdálených MTS se v současné době, dle mého názoru indikace s CT překrývají, nicméně i zde MR nejspíše v budoucnu bude hrát prim (nebereme-li v úvahu PET), především díky nově vyvíjeným tkánově specifickým kontrastním látkám.

Na základě dlouhodobějších zkušeností se všemi těmito vyšetřovacími metodami byl navržen následující obecný algoritmus (Hamma, B et al., Europian Radiology 1999), který se jeví jako racionální:



Závěrem lze snad dodat, že indikace vyšetření magnetické rezonance ženské pánve celosvětově ještě donedávna tvořily jen kolem 5 % veškerého využití MR, a že se stoupající dostupností vyšetření bude toto procento stoupat.