Mozkové metastázy u pacientek s karcinomem prsu – stanovení fenotypu nádoru, doby od stanovení diagnózy do objevení se mozkových metastáz (TTPcns), celkového přežití při existenci mozkových metastáz (OS cns)

Mozkové metastázy jsou příčinou morbidity a mortality u žen s nádorem prsu. Vyskytují se asi u 10-16% žen s metastatickým karcinomem prsu, HER 2 pozitivita je rizikovým faktorem pro rozvoj mozkových metastáz. Cílem naší retrospektivní studie byla analýza fenotypů nádoru – exprese steroidních receptorů (ER,PgR), HER 2,určení dobu od stanovení diagnózy do objevení se mozkových metastáz (TTPcns) ,celkového přežití od objevení se mozkových metastáz (OS cns) v závislosti na fenotypu nádoru Analyzovali jsme soubor 187 pacientek s mozkovými metastázami, které byly v MOÚ léčeny s nádorem prsu v letech 2001-2207. Imunohistochemicky jsme vyšetřovali z primárního tumoru expresi steroidních receptorů a HER 2 – a rozdělili jsme fenotypy nádoru do následujících skupin: 1. triple negative , 2. basal like tumor, 3. HER 2 negativní,SR pozitivní, 4. HER 2 pozitivní, SR negativní, 5.HER 2 pozitivní, SR pozitivní.

Neurochirurgicky bylo léčeno 11% žen, radioterapii absolovovalo 87,5% pacientek, systémovou chemoterapii 35,5% žen. Incidence uvedených fenotypů nádoru se vyskytovala následovně: triple-negative v 19,4%, basal-line typ v 9,1%, HER 2negativní,SR pozitivní 21,5%, HER 2 pozitivní,SR negativní v 19,9% a HER 2 pozitivní a SR pozitivní v 16,7%. Prokázali jsme jednoznačnou závislost mezi fenotypem primárního tumoru a časem od diagnózy onemocnění do výskytu metastatického postižení v CNS. Nejrychleji do CNS metastazovaly triple-negative tumory (medián 24,9 měsíců), následované tumory Her-2 positive/ER-negative (27,7 měsíce) a Her-2 positive/ER-positive (34,6 měsíce) a Her-2-negative/ER-positive tumory (56,4 měsíce). V případě ERpozitivních tumorů nebyl prokázán vztah mezi intenzitou exprese estrogenních receptorů a časem do vzniku metastáz v CNS. Fenotyp tumoru naopak neměl vliv na délku celkového přežití pacientek od doby vzniku metastatického postižení v CNS, a to ani v případě, že byl potvrzen pozitivní efekt léčby metastatického postižení v CNS. Zjistili jsme následující pozitivní prediktory ve vztahu k delšímu přežití pacientek od doby vzniku metastáz v CNS: 1. počet metastatických ložisek v CNS ≤ 3 (medián 4,2 měsíce vs 2,2 měsíce, p=0,0016), 2. návaznost systémové protinádorové léčby onemocnění na lokální léčbu metastatického postižení v CNS, a to jak v celé skupině pacientek (medián 6,1 vs 1,9 měsíce, p<0.00001), tak ve skupině pacientek s prokázaným pozitivním efektem lokální léčby postižení CNS (CR+PR+SD) (medián 9,6 vs 5,9 měsíců, p<0,05). Další výrazné prodloužení života pacientek s metastatickým postižením CNS nastalo tehdy, pokud na prokázaný efekt lokální léčby metastáz v CNS navazovala systémová léčba onemocnění a v případě další progrese choroby v CNS, byla tato progrese řešena změnou systémové léčby a/nebo lokální terapií (radioterapie, neurochirurgicky) (medián 10,9 měsíce vs 4,4 měsíce). Obecně nejdelší intervaly celkového přežití vykazovaly pacientky, u kterých bylo metastatické postižení CNS řešeno neurochirurgickým výkonem (medián 13,8 vs 2,4 měsíce, p<0,00006). Zjistili jsme rovněž závislost mezi dávkou celomozkové radioterapie (whole brain radiotherapy) a dobou celkového přežití pacientek od vzniku metastatického postižení CNS, a to bez ohledu na další postup léčby. Nejdéle přežívaly pacientky, které na oblast mozkovny obdržely dávku větší než 27Gy (medián 4,7 měsíce), a to ve srovnání se skupinou pacientek s dávkou mezi 18 a 26Gy (2,5 měsíce) a mezi 8 a 17Gy (medián 1,2 měsíce).

Závěr: Naše studie jednoznačně potvrdila závislost mezi primárním fenotypem nádoru a incidencí výskytu mozkových metastáz. U žen s amplifikací HER 2 se častěji vyskytovaly mnohočetné mozkové metastázy ve srovnání s pacientkami s triple negative tumorem nebo s SR pozitivním, HER 2 negativním tumorem. Fenotyp tumoru neovlivňoval odpověď na lokální terapii mozkových metastáz. Komplexní a intenzivní přístup k pacientkám s karcinomem prsu metastazovaným do CNS vede k výraznému prodloužení přežití těchto pacientek. Tento přístup v klinické praxi znaména zejména včasnou detekci metastického postižení CNS u pacientek s rizikovým fenotypem tumoru, adekvátní léčbu tohoto postižení a pokračování v systémové protinádorové léčbě.