Monoterapie vinorelbinem (Navelbinem) s radioterapií u nemocných s lokoregionálně pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC)

Úvod: Léčebné možnosti, jejich úspěšnost, ale také náklady na léčbu jsou u NSCLC limitovány především klinickým stádiem v době stanovení diagnózy. Chirurgická léčba je metodou volby u stádia I a II. Kombinovaná chemoterapie a radioterapie je po stanovení diagnózy indikována u většiny nemocných stádia IIIA a stádia IIIB. V současné době je léčebným standardem chemoterapie preparátem 3. generace v kombinaci s platinovým derivátem a radioterapie. U některých nemocných jsou však kontraindikace podání platinového derivátu. Dalším faktorem, který ovlivňuje průběh léčby je i její délka.

Cíl práce: V našem sdělení prezentujeme předběžné výsledky souběžné chemoterapie a radiotepie. K chemoterapii byl použit v monotorepii vinorelbin (Navelbin). V našem sdělení se zaměřujeme především na léčebnou odpověď a toxicitu této kombinované léčby.

Pacienti a metody: Souběžná chemoterapie monoterapií Navelbinem společně s radioterapií byla indikována u 20 nemocných, 14 mužů a 10 žen, u kterých bylo kontraindikováno podání platinového derivátu.Jejich věk se pohyboval od 52 do 78 let. Souběžná chemoterapie s radioterapií trvala 1–2 měsíce. Použitá dávka záření se pohybovala od 37,5 Gy do 66 Gy, nejčastěji 60 Gy. Klinické stádium v době zahájení léčby bylo u 14 nemocných hodnoceno jako IIIB, u 4 IIIA, u jednoho nemocného IIA a u jednoho IIB. PS byl hodnocen u 10 nemocných jako PS 2, u 6 jako PS 0 a u 4 jako PS 1.

Výsledky: Kompletní remise (CR) bylo výše uvedenou léčbou dosaženo u jednoho nemocného, parciální remise (PR) byla potvrzena u 12 nemocných, ke stabilizaci onemocnění (SD) došlo u 4 a k progresi v průběhu léčby došlo u 3 nemocných. Doposud žije 15 nemocných, zemřelo 5 a nejkratší doba přežití byla od ukončení léčby 3 měsíce a nejdéle 9 měsíců. Z nemocných, kteří žijí, 9 přežívá déle než rok po ukončení léčby. Velmi přijatelná byla i toxicita. K leukopenii 1. st. došlo u 9, 2. st. u 2 nemocných a 3. st. Nebyl vůbec zaznamenán. U 6 nemocných bylo v průběhu léčby neutropenie 1. st., u 3 2. st. a neutropenie 3. st. zaznamenána nebyla. S trombocytopenií 1 st jsme se setkali u 2 nemocných, s anémií 1. st. u 7. Nejčastějším nežádoucím účinkem byla esofagitida, která byla jako 1. st. hodnocena u 10 nemocných, 2. st. u 4 a 3. st. u jednoho nemocného. Nevolnost byla jako 1. st. hodnocena u 10 pacientů a u 3 jako 2. st. U jednoho nemocného byla léčba komplikována postradiační pneumonitidou.

Závěr: I když se jedná o poměrně malý soubor nemocných, ze kterého většina léčených ještě žije, uzavíráme naše hodnocení tak, že chemoterapie s vinorelbinem (Navelbinem) v monoterapii souběžně s radioterapií byla velmi dobře tolerována, toxicita byla velmi přijatelná. Podstatné také je, že tato léčba nevyžadovala hospitalizaci a zanedbatelné není ani to, že celková doba léčby trvala maximálně 2 měsíce, což pro nemocné s lokoregionálně pokročilým NSCLC není zanedbatelné. Vzhledem k tomu, že 9 nemocných z léčených již nyní přežívá déle než rok se domníváme, že i medián přežití bude velmi uspokojivý.