MOLEKULÁRNÍ KLASIFIKACE NÁDORŮ ŽALUDKU A JEJÍ VÝZNAM PRO KLINICKOU PRAXI

Karcinom žaludku je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění. Incidence karcinomu žaludku má klesající tendenci, avšak v posledních dekádách dochází k posunu lokalizace nádoru žaludku. Na rozdíl pro asijské a východní země typické lokalizace nádoru v distální části žaludku jeví karcinom žaludku v Evropě, Severní Americe a Austrálii posun do oblasti gastroezofageální junkce (GEJ). Tato odlišná lokalizace karcinomu žaludku koresponduje s jinými molekulárními a imunitními znaky onemocnění. Nová molekulární klasifikace založená na histologických a molekulárních znacích bude přínosem k lepší stratifikaci pacientů a individualizaci léčebného postupu. Analýza více než 1 600 karcinomů žaludku odhalila rozdíl v imunitních znacích karcinomu žaludku v asijských a neasijských zemích. Skupina The Asian Cancer Research Group (ACRG) analyzovala 300 primárních karcinomů žaludku (GC) s použitím genového sekvenování a metod genomové exprese a popsala čtyři molekulární podtypy GC lišící se klinickým průběhem a prognózou. Doplnila tak The Cancer Genom Atlas klasifikaci (TCGA), připojila informaci o prognóze a upřesnila klasifikaci o klíčový mechanizmus vztažený k TP53 a mezenchymálním znakům. Syntéza obou klasifikací přispěje do budoucna ke stratifikaci pacientů k léčebným modalitám. V praxi je jedinou cílenou léčbou používanou na základě molekulární predikce trastuzumab. Jeho použití je dosud limitováno pouze na metastatické onemocnění a kombinace s chemoterapií v 1. linii vedla k prodloužení přežití pacientů s metastatickým karcinomem žaludku. Aktuálně probíhá klinická studie se dvěma HER2 protilátkami trastuzumabem a pertuzumabem v 1. linii. Bohužel recentně publikované výsledky studie GATSBY nepotvrdily přínos T-DM1 v prodloužení přežití při použití v 2. linii metastatického onemocnění proti paclitaxelu s trastuzumabem. Druhým cíleným lékem dostupným v praxi je ramucirumab. Ramucirumab, monoklonální protilátka proti VEGF-2 receptoru, je účinný v 2. linii léčby metastatického karcinomu žaludku a to jak samostatně, tak v kombinaci s paklitaxelem. Přínos ostatních receptorových tyrozinkináz jako je EGFR, MET a FGFR v léčbě karcinomu žaludku dosud nebyl jasně definován. Imunoterapie, obzvláště léčba checkpoint inhibitory, prožívá dynamický rozvoj napříč onkologickými diagnózami. Zatímco se v případě maligního melanomu a nemalobuněčného karcinomu plic použití checkpoint blokády etablovalo do klinické praxe, u nádoru žaludku teprve probíhají klinické fáze II/III a výsledky jsou očekávány.

Práce podpořena projekty MH CZ - DRO (MMCI, 00209805), European Regional Development Fund (RECAMO; CZ.1.05/2.1.00/03.0101).