Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: IV. Vývoj nových léčiv, farmakoekonomika, klinická farmacie v onkologii
Číslo abstraktu: 036
Autoři: RNDr. Marek Minárik, Ph.D.
Východiska:
Cílená biologická léčba, která byla v klinické onkologii solidních nádorů poprvé představena před 12 lety, způsobila obrat v dlouhodobých trendech mortality. Zásadní význam pro její výrazné rozšíření bylo pochopení detailního mechanizmu účinku vedoucí k cílenému podávání vybraným skupinám pacientů. Po radikálním zlepšení přežití pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu léčených anti-HER2 protilátkou (trastuzumab) tak přišla o několik let později cílená léčba i dalších malignit. Mezi nejvýznamnějšími lze jmenovat monoklonální protilátky zacílené na receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR) panitumumab a cetuximab či angiogenezi inhibující protilátky receptoru pro vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGFR) bevacizumab, obojí primárně v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu. Radikální zlepšení prognózy zaznamenaly také nízkomolekulární inhibitory tyrozinkináz gefitinib a erlotinib pro pacienty s pokročilými nemalobuněčnými karcinomy plic (NSCLC) vykazujícími přítomnost aktivační mutace receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) či obdobně cílené nízkomolekulární inhibitory B-RAF kinázy sorafenib či vemurafenib s přínosem pro pokročilý BRAF mutovaný melanom. Na základě těchto úspěšných preparátů se v poslední dekádě významná část aplikovaného onkologického výzkumu zaměřila na studium nádorového genomu, především za účelem nalezení vhodných molekulárních markerů umožňujících predikci účinnosti daného biologického agens. Molekulárním profilováním nádorů byly kromě již výše zmíněných somatických genových mutací objeveny významné role genových přestaveb, např. fuzního EML4-ALK pro terapii NSCLC dalším nízkomolekulárním inhibitorem crizotinibem. Vedle těchto markerů, které byly již zavedeny do rutinní praxe, se zkoumají i biomarkery metylační inhibice (epigenetické markery) nebo regulátory genové exprese na bázi RNA interference (mikroRNA, miRNA).
Závěr:
Lze očekávat, že i tyto nově objevované a testované molekulární markery se stanou v nedaleké budoucnosti nedílnou součástí klinické praxe v terapii solidních nádorů.
Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2013