MODIFIKOVANÉ TSEI U ŠPATNĚ SPOLUPRACUJÍCÍ PACIENTKY S MYCOSIS FUNGOIDES

Východiska:

TSEI (total skin electron irradiation) je velmi efektivní léčba u mycosis fungoides (MF). Onemocnění patří mezi extranodální maligní T-cell lymfomy s primárním postižením kůže. Na našem oddělení je od roku 1993 používána technika TSEI na urychlovači Clinac 2100C/ D fy Varian. Rotační technika TSEI je vhodná pro většinu pacientů, má nejlepší rozložení dávky (100% na povrchu). Pro pacienty vyššího věku, se závratí či s obavou z rotace je vhodnější statická technika TSEI (80% povrch. dávka). U obou technik se využívá elektronového záření 6 MeV a pacienti se ozařují na točně vybavené bezpečnostní konstrukcí. Dávku na kůži monitorujeme termoluminiscenčními dozimetry.

Popis případu:

Na našem oddělení se léčila 52letá pacientka s Morbus Down, s vrozenou hluchotou a téměř nemluvící, na úrovni 4letého dítěte, s histologicky verifikovanou MF T3N1M0B0. Po selhání systémové léčby (MTX) progredovaly tumorózní útvary především v oblasti hlavy a před radioterapií dosahovaly k očním víčkům. Z důvodu nejistoty ve spolupráci při ozařování byla léčba zahájena lokálním elektronovým ozářením tumorů kůže hlavy a velkých tumorů na těle (20 Gy a 18 Gy). Po aplikaci předřazeného boostu došlo ke zmenšení tumorů a též k získání vzájemné důvěry, pacientka potom byla schopna zvládnout i statickou techniku TSEI (36 Gy), včetně aplikace stínění pod oční víčka. Následné patch a boost treatment byly limitovány, protože některé polohy (a la vache) by pacientka špatně zvládala. Tyto lokality byly ponechány až pro léčbu event. relapsu. I při modifikaci celého postupu TSEI bylo léčbou dosaženo kompletní remise. 1.–4. relaps: po 7–11 měsících především v místech poddávkovaných při TSEI z důvodů anatomie (genitofemorální rýhy, intergluteální a subgluteální oblasti, horní vnitřní plochy stehen), kde vzhledem ke spolupráci pacientky nebylo provedeno dosycení dávky. Léčba: jednorázově na ložiska 3 nebo 4 Gy rtg zářením + Roferon A (1. relaps), ostatní bez možnosti aplikace Roferonu. Pacientka i při svém handicapu zvládla ke svému stavu modifikovanou techniku TSEI. Nyní, 24 měsíců od zahájení léčby, je bez známek onemocnění.

Závěr:

1.  Statická technika TSEI, včetně zavedení stínění pod oční víčka, je zvládnutelná i pro pacienty s určitou limitací pohybu či spolupráce.
2. Ověřili jsme si důležitost patch treatment pro zabránění relapsů v lokalitách z anatomických důvodů poddávkovaných.
3.  Boost treatment lze předřadit celotělovému ozáření kůže v případech, kdy nelze provést TSEI dle standardního schématu. Pacient profituje možností následně pokračovat v léčbě celotělovým ozářením kůže.