MOČOVÝ MĚCHÝŘ ŠETŘÍCÍ POSTUP V LÉČBĚ NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

 Strategie léčby každého nádorového onemocnění by měla brát v úvahu: 1) šanci na vyléčení nádorového onemocnění; 2) kvalitu života nemocných, zejména s ohledem na zachování funkce léčeného orgánu; 3) měla by být založena na důkazech (nejlépe získaných z randomizovaných studií). Prezentace shrnuje současné podklady pro zařazení protokolů zachovávajících měchýř do strategie léčby tohoto onemocnění.

Samostatná radioterapie u karcinomu močového měchýře dosahuje výsledků horších než radikální cystektomie, s 5letým přežíváním nemocných mezi 40-50 % pro T2 nádory a mezi 20-30 % pro T3 nádory. Závislost na aplikované dávce je pro nádory močového měchýře na rozdíl od vlivu použitého frakcionačního režimu prokázána. Zlepšení lze dosáhnout aplikací konkomitantní chemoterapie (obvykle s použitím cisplatiny samotné nebo v kombinaci s 5-fluorouracilem). Tyto režimy dosahují 5letého přežívání nemocných 50-55 %, což se blíží výsledkům publikovaných chirurgických sérií. Nejlepší výsledky jsou dle literatury vykazovány při použití tzv. trimodalitního postupu, který spočívá v maximálním „debulkingu“ nádoru transureterální resekcí, následnou konkomitantní chemoradioterapií do dávky 50 Gy/25 frakcí s konkomitantní aplikací cisplatiny, cystoskopií a biopsií po 2-4 týdnech. Při nepřítomnosti nádoru následuje pokračování konkomitantní chemoradioterapie do celkové dávky 70 Gy/35 frakcí, při jeho perzistenci radikální cystektomie. Výsledky publikované pro tyto postupy se blíží 60 % pro 5leté přežití. Žádný z těchto postupů však dosud nebyl hodnocen v randomizovaných studiích, a proto se k jejich klinické indikaci přistupuje zdrženlivě.

Na základě publikovaných výsledků lze považovat záchovné protokoly (ať ve formě trimodalitního postupu, nebo ve formě samostatné konkomitantní chemoradioterapie) za účinnou a relativně netoxickou metodu léčby karcinomu močového měchýře. Přijetí tohoto postupu jako alternativy se odráží i v jeho zařazení jako jedné z léčebných možností v onkologických guidelines (například NCCN Guidelines). Pro zařazení protokolu do klinické praxe je však nutná velmi těsná spolupráce urologů a radiačních, případně klinických, onkologů a velmi pečlivé hodnocení léčebných výsledků.

e-mail: jiri.kubes@fnb.cz