MIR-215 JAKO POTENCIÁLNÍ TERAPEUTICKÝ CÍL -PILOTNÍ STUDIE SYSTÉMOVÉHO PODÁNÍ MIRNA-MIMICS V ANIMÁLNÍM MODELU KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

Východiska:

MikroRNA působí jako posttranskripční regulátory exprese většiny genů. Dysregulace jejich sítě je charakteristickým znakem nádorových one­mocnění vč. kolorektálního karcinomu (CRC). Již dříve jsme identifikovali miR-215 jako tumorový supresor specifický pro tkáň CRC a v in vivo podmínkách jsme prokázali snížení proliferace tumorů vzniklých ze stabilně transfekovaných buněk CRC, které overexprimují miR-215.

Materiál a metody:

Animální ex­perimenty byly prováděny v souladu se schváleným projektem pokusů. Dvanácti myším kmene NSG bylo s.c. aplikováno 2,5 mil. buněk linie HCT-116+/+. 7. den po aplikaci bylo zahájeno i.v. podávání: A. miRNA-mimics v podobě lipozomální emulze (n = 4), B. kontrolního (scrambled) oligonukleotidu v podobě lipozomální emulze (n = 4), nebo C. fyziologického roztoku (n = 4). Jako lipozomální činidlo byla využila emulze neutrálních lipidů MaxSuppressor In Vivo RNA-LANCEr II (Bioo Scientific). V tomto uspořádání byly provedeny dva experimenty, a to s dávkou 20 μg a 40 μg miRNA-mimics. Intravenózní aplikace byly opakovány 4krát s odstupem 48 hod. Pokus byl ukončen 24 hod po posledním podání, byl odebrán vzorek tumoru a fixován v RNAlateru. U jednoho zvířete z každé skupiny byly odebrány také játra a plíce. Pomocí qRT-PCR byla v těchto tkáních stanovena exprese miR-215 a vybraných cílových genů.

Výsledky:

Intravenózní podání miRNA-mimics enkapsulovaných do lipozomů nevedlo ani v jedné dávce k signifikantnímu snížení velikosti tumorů, zvýšení exprese miR-215, ani ke snížení exprese vybraných cílových genů v animálním modelu CRC. Vyšší hladiny miR-215 byly nalezeny pouze v plicní tkáni zvířete, kte­rému byly aplikovány miRNA-mimics. Bylo možné pozorovat, že aplikace lipozomů (skup. A, B) mírně snižovala velikost tumorů (pod hranicí statistické vý­znamnosti).

Závěr:

Pomocí systémového podání miRNA-mimics se nám nepodařilo zvýšit intratumorální hladiny miR-215, a tedy ani ovlivnit proliferaci tu­moru. Jednou z možných příčin je extratumorální kumulace nosiče vychytáváním např. v plicích. Tuto hypotézu je třeba ještě ověřit na větším počtu zvířat. Také samotné lipozomy mohou ovlivnit proliferaci tumoru. Tento jev jsme pozorovali pouze jako statisticky nevýznamný trend, ale byl již popsán v klinických studiích lipozomálních lékových forem cytostatik. MiR-215 zůstává nadějným novým terapeutickým cílem u CRC, problematická je však otázka vhodného nosiče.

Práce byla podpořena z interních projektů MUNI/11/InGA09/2014, MUNI/A/1116/2014 a MUNI/A/1284/2015, a dále z projektu GA16-18257S financovaného GA ČR.