MINIINVAZIVNÍ EZOFAGEKTOMIE PRO KARCINOM – SOUČASNÝ STAV A NAŠE ZKUŠENOSTI

Východiska:

Chirurgická resekce jícnu je uznávaným kurativním postupem karcinomu jícnu. Taktika a technika této operace prodělala svůj historický vývoj (transhiatální/ transtorakální, anastomózy nitrohrudní/ krční), který byl ovlivněn pokroky v perioperační péči a v 90. letech minulého století rozvojem miniinvazivní chirurgie. Srovnatelnost chirurgických metod resekce jícnu je obtížná pro velký počet technických variant rekonstrukce a různé přístupové cesty. V úvahu připadají operace otevřené, kompletně mininvazivní a hybridní. K dispozici máme mnoho studií jednotlivých center s jejich nepřesnou diferenciací. Autoři prezentují vlastní zkušenosti s miniinvazivními chirurgickými postupy u resekce jícnu a srovnávají otevřenou transhiatální resekci a hybridní ezofagektomii kombinující torakoskopickou mobilizaci jícnu a laparotomii s konstrukcí krční anastomózy.

Soubor pacientů a metody:

V letech 2006–2013 jsme provedli 70 ezofagektomií (67 pro malignitu a 3 pro benigní onemocnění). Ve skupině malignit byl průměrný věk 60 let (60 mužů a 7 žen). Operovali jsme jak miniinvazivně (laparoskopie, torakoskopie), tak otevřeně. Nejvíce bylo transhiatálních resekcí jícnu (32) a hybridních výkonů s torakoskopickou mobilizací jícnu a laparotomií (20). Operace s užitím miniinvazivního postupu vyžadovala peroperační změnu polohy pacienta se selektivní plicní ventilací U nádorů střední třetiny jícnu byla iniciální fáze provedena torakoskopicky, u nádorů distální třetiny byl výkon započat laparoskopickým stagingem. Torakoskopická mobilizace byla provedena v poloze nemocného na levém boku s třemi torakoporty a krátkou minitorakotomií k zasunutí kardiálního háčku k odsunutí pravé plíce. Součástí torakoskopie je i lymfadenektomie hrudního kompartmentu. Anastomóza byla konstruována mechanicky cirkulárním staplerem.

Výsledky:

Průměrná délka hybridního miniivazivního výkonu byla ve srovnání s otevřenou operací delší (340 vs 245 min). V obou skupinách jsme nezaznamenali významný rozdíl v počtu odstraněných lymfatických uzlin (17 vs 16,7). 30denní mortalita i morbidita byla vyšší u výkonu otevřeného (6,4 % vs 0 % a 67 % vs 50 %). Množství plicních komplikací bylo nižší u výkonů miniinvazivních (20 % vs 29 %).

Závěr:

Miniinvazivní ezofagektomie je dnes akceptovatelnou a proveditelnou metodou v centrech s dostatečnými zkušenostmi s laparoskopií a torakoskopií. V našich podmínkách jsme s touto metodou dosáhli srovnatelných výsledků s otevřenou metodou. Podrobnější statistické zpracování plánujeme po rozšíření souboru. V současnosti neexistuje standardizovaná technika miniinvazivní resekce jícnu.