Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Karcinom prsu - pokroky v diagnostice a léčbě
Číslo abstraktu: 138
Autoři: doc. MUDr. Vuk Fait, CSc.; MUDr. Vojtěch Chrenko, CSc.; MUDr. Eva Krejčí; prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Sentinelová biopsie u karcinomu prsu je již dobře
zavedenou technikou, která se stává standardním postupem. Její
funkčnost je již velmi dobře prokázána.
Přetrvávají některé otázky indikační a také otázky hodnocení nálezu.
Jednou z otázek, která je stále poněkud kontroverzní, je otázka, zda nález mikrometastázy v sentinelové uzlině v axille je indikací k dissekci axilly.
Literární údaje si poněkud protiřečí, zavedeným usem je však doplnění dissekce axilly při každém metastatickém postižení v axille.
Rutinní vyšetřování sentinelových uzlin u karcinomu prsu bylo do denní praxe v našem ústavu zavedeno v roce 2000. K datu 23.3.2005 byla sentinelová biopsie pro karcinom prsu vyhledávána v 541 případech u 536 pacientek.
Indikací je verifikovaný invazivní karcinom velikosti do 3 cm, s negativním sonografickým nálezem v axille nebo high grade DCIS, relativní kontraindikací je multicentricita.
Sentinelovou uzlinu jsme nenalezli v 6 případech (1,1%), positivní nález v uzlině byl v 132 případech (24,6%). Po následné dissekci byly další positivní uzliny nalezeny v 42 případech (33%).
Nálezy v sentinelových uzlinách jsme rozdělili dle masivnosti do několika skupin, na nález osamocené mikrometastázy, vícečetných mikrometastáz, intrakapsulárních mikrometastáz, extrakapsulárních mikrometastáz a difusního postižení uzliny.
Z tabulky vyplývá, že při přihlédnutí k chybě malých čísel je pravděpodobnost postižení nesentinelových uzlin úměrná masivnosti nálezu v sentinelové uzlině. Nicméně i při nálezu jednotlivé mikrometastázy v sentinelové uzlině je pravděpodobnost metastatického nálezu v další uzlině poměrně vysoká.
Naše zkušenosti tedy ukazují, že nález pouze mikrometastatického postižení sentinelové uzliny nezaručuje nepřítomnost dalších uzlinových metastáz.
Odpověď na otázku v titulu tedy bude záviset především na koncepci terapie.
Je-li naší snahou chirurgické odstranění regionálního postižení beze zbytku, pak je nutno v těchto případech i nadále dissekci indikovat.
Tento přístup je prozatím standardem, i když se ukazuje, že pravděpodobněji racionálnější je chápání zákroku na lymfatických uzlinách jako diagnostického a v tomto kontextu může být odpověď na úvodní otázku zásadně změněna.
Přetrvávají některé otázky indikační a také otázky hodnocení nálezu.
Jednou z otázek, která je stále poněkud kontroverzní, je otázka, zda nález mikrometastázy v sentinelové uzlině v axille je indikací k dissekci axilly.
Literární údaje si poněkud protiřečí, zavedeným usem je však doplnění dissekce axilly při každém metastatickém postižení v axille.
Rutinní vyšetřování sentinelových uzlin u karcinomu prsu bylo do denní praxe v našem ústavu zavedeno v roce 2000. K datu 23.3.2005 byla sentinelová biopsie pro karcinom prsu vyhledávána v 541 případech u 536 pacientek.
Indikací je verifikovaný invazivní karcinom velikosti do 3 cm, s negativním sonografickým nálezem v axille nebo high grade DCIS, relativní kontraindikací je multicentricita.
Sentinelovou uzlinu jsme nenalezli v 6 případech (1,1%), positivní nález v uzlině byl v 132 případech (24,6%). Po následné dissekci byly další positivní uzliny nalezeny v 42 případech (33%).
Nálezy v sentinelových uzlinách jsme rozdělili dle masivnosti do několika skupin, na nález osamocené mikrometastázy, vícečetných mikrometastáz, intrakapsulárních mikrometastáz, extrakapsulárních mikrometastáz a difusního postižení uzliny.
Z tabulky vyplývá, že při přihlédnutí k chybě malých čísel je pravděpodobnost postižení nesentinelových uzlin úměrná masivnosti nálezu v sentinelové uzlině. Nicméně i při nálezu jednotlivé mikrometastázy v sentinelové uzlině je pravděpodobnost metastatického nálezu v další uzlině poměrně vysoká.
Naše zkušenosti tedy ukazují, že nález pouze mikrometastatického postižení sentinelové uzliny nezaručuje nepřítomnost dalších uzlinových metastáz.
Odpověď na otázku v titulu tedy bude záviset především na koncepci terapie.
Je-li naší snahou chirurgické odstranění regionálního postižení beze zbytku, pak je nutno v těchto případech i nadále dissekci indikovat.
Tento přístup je prozatím standardem, i když se ukazuje, že pravděpodobněji racionálnější je chápání zákroku na lymfatických uzlinách jako diagnostického a v tomto kontextu může být odpověď na úvodní otázku zásadně změněna.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2005
