Metastázy jater a možnosti intervenční radiologie

K nejčastějším sekundárním maligním procesům v játrech patří metastázy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu. Optimální terapeutický postup při řešení maligních procesů jater je radikální resekční výkon. Toto řešení lze ale nabídnout jen poměrně malé skupině nemocných. Samozřejmě standardem ve všech ostatních případech je systémová chemoterapie. Invazivní radiologie ale nabízí pacientů, kteří nejsou vhodní kandidáti pro chirurgické řešení některé postupy, které mohou při vhodné indikaci a správném technickém provedení vést  nejen  ke zlepšení  kvality  života  těchto  nemocných,  ale  i  k  prodloužení  mediánu  jejich  přežití  či „downstagingu“ postižení jater s tím k možnosti sekundární resekability. Podle některých údajů v literatuře je tyto výkony dokonce prodlužují pětileté přežití těchto pacientů a mají i kurativní potenciál.

Obecně jde tyto invazivní radiologické výkony rozdělit na angiointervenční metody a perkutánní metody. Angiointervenční metody dosahují nejlepší výsledky při léčbě vaskularizovaných ložisek, zásobených dominantně arteriální krví. Cílem perkutánní metody je metastázu zcela zničit buď tepelně, nebo chemicky.

Úspěch regionální chemoterapie (angiointerveční metoda léčby) záleží na distribuci cytostatika ke všem ložiskům v játrech. Přitom ale musíme co nejméně poškodit zdravou jaterní tkáň. Před zahájením léčby většinou uzavíráme všechny kolaterální cévy, kterými se dostávat krev do jater (např. a. phrenika inferior, a. hepatika dextra odstupující z a. mesenterika superior). Cytostatikum a embolizační materiál se nesmí dostat do tepen, kterými proudí krev k žaludku či duodenu (a. gastroduodenalis, a. gastrika dextra, a. gastrika sinistra), protože by hrozilo riziko vzniku rozsáhlého vředu a následného krvácení, což je nejobávanější komplikace této léčby.

Léky můžeme podávat do jaterní tepny angiografickou cévkou či port-katétrem.

Radiofrekvenční termoablace (RFA) je typickým zástupcem perkutánní léčby. Výhodou metody je velmi dobrá kontrola průběhu ničení nádorové tkáně. Morbidita a mortalita je minimální.  Někteří  autoři  uvádějí  velké  riziko  marginální  rekurence  nádoru.  Podle  jiných publikací dochází po jednom roce ke kompletní ablaci v 52% - 67%. Přežití je pak za 1, 3 a 5 let 96%, 64% a 40%. Tato metoda je považovaná za metodu s kurativním poteciálem.