Měření a význam kvality života pacientů s bronchogenním karcinomem

Kvalita života (přesněji kvalita života spojená se zdravotním stavem) se stále více prosazuje a stává se základním měřítkem závažnosti stavu onkologicky nemocného a zejména účinku jednotlivých léčebných zásahů. Dochází tedy k tomu, že stejný význam, jaký byl dosud přisuzován tradičním klinickým ukazatelům v podobě kvantitativních veličin, se začíná klást na kvalitativní hodnocení samotným nemocným.

Na kvalitu života (QoL) je možné nahlížet jako na mnohorozměrnou konstrukci zahrnující širokou škálu důsledků včetně fyzických, funkčních, sociálních a emočních složek. Definice často zdůrazňují nejen tuto šíři hodnocených dopadů, ale i subjektivitu hodnocení. QoL se liší od jiných způsobů hodnocení především ve zdůraznění důležitosti postižení nemocného, přičemž velikost tohoto postižení je určována na základě pacientova vlastního posouzení. Hodnocení QoL se totiž opírá o údaje a informace, které nám může sdělit jen samotný pacient pomocí speciálních dotazníků, jejichž tvorba podléhá přesným, podrobně propracovaným pravidlům.

Otázky obsažené v dotaznících jsou zaměřeny na široké spektrum příznaků a potíží vyvolaných samotnou nemocí i její léčbou a měří ty aspekty jak fyzického, tak i emočního zdraví, které jsou pro nemocného důležité. Výsledkem zpracování získaných odpovědí jsou přesné číselné údaje ilustrující stupeň postižení pociťovaný nemocným v jednotlivých hodnocených oblastech. Tyto výsledky mohou sloužit ke srovnání QoL pacientů s podobným stupněm objektivně měřeného postižení, velmi cenné je sledování vývoje QoL v čase u téhož pacienta v závislosti na prováděné léčbě a na postupu choroby.

Zejména v oblasti jako je (pneumo)onkologie nabývá koncept hodnocení QoL na důležitosti. U značné části našich pacientů je vyléčení nemožné a naše působení je možné hodnotit jako paliativní. I v případech, kdy je vyléčení uskutečnitelné, se tak děje často za cenu značné újmy na tom, co můžeme nazvat kvalitou života či pocitem životní spokojenosti. Je tedy nutné si položit otázku, kam až můžeme a máme jít mezi úsilím léčit chorobu „za každou cenu“ na jedné straně a předčasnou a neopodstatněnou rezignací v naší léčebné snaze na straně druhé. Odpověď na tuto otázku nám může poskytnout jen sám pacient. Pomocí hodnocení QoL získáme informace o vlivu jednotlivých způsobů terapie na nemocného a tyto informace poskytnuté pacientovi mu poslouží k mnohem kvalifikovanějšímu rozhodnutí, zda a jakým způsobem chce být léčen.