Konference: 2005 Ostravské dny podpůrné léčby v onkologii
Kategorie: Psychoonkologie
Téma: Konference bez tematických celků
Číslo abstraktu: L30
Autoři: Prof. MUDr. Jindřich Macháček, CSc.; MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D.; MUDr. Iveta Kolářová, Ph.D.
V každodenním životě jsou obličej, hlava a krk, nejexponovanější
částí těla pro zevní styk, kontakty a i pro individuální pozorování
a kontrolu sebe samého. Jsou zde centra mimiky, dorozumívacích
schopností, možností komunikace. Hlava a krk a zejména tvář jsou
zevně nejviditelnější, nejreprezentativnější oblastí lidského těla,
výstavní skříní člověka, jak pro okolí, tak pro vlastní individium.
Tím jsou dána i určitá specifika pro nádorová onemocnění hlavy a
krku. Fyzická deformace a smyslové poruchy (sluch, zrak, chuť,
čich) nejrůznějšího stupně a intenzity mohou být vyvolány vlastní
chorobou – nádorem, jeho šířením a změnami (ulcerace, nekrózy,
krvácení, sekrece) a iatrogenně léčbou, chirurgickými zákroky,
radioterapií, chemoterapií a kombinací jednotlivých metod komplexní
terapie.
Ponecháme-li stranou důsledky chirurgických zákroků pak nejčastějšími komplikacemi léčby jsou postradiační reakce kožní a slizniční, změny chuti a ztráty rozlišovací schopnosti, xerostomie, zhoršení příjmu potravy, váhový úbytek a v bolestivé stavy. K tomu připočtěme průvodní jevy cytostatické léčby, vystupňování slizničních reakcí, změny v KO, imunosuprese a na to navazující infekční komplikace bakteriální, plísňové, teploty, elektrolytové a kalorické disbalance s následnou celkovou exhauscí. Všechny tyto celkem pravidelně se vyskytující jevy znamenají nejen velkou fyzickou, ale i psychickou zátěž. A zde se ukazuje jaký význam má moderní suportivní terapie, zaměřená na fyzické problémy. Ať už je to tlumení kožních a slizničních reakcí, předcházení a boj s infekcí, úprava KO i s pomocí růstových faktorů, zabezpečení dostatečné výživy, tišení bolesti jakéhokoliv původu, a zajištění spánku. Veškeré dostupné možnosti podpůrné léčby, soustředěné na tělesné problémy a jejich úprava či normalizace, se ale musí odehrávat v bezprostřední provázanosti se snahou směřující k úpravě psychického rozpoložení a duševní rovnováhy.
Problémy, přicházející s nádorovou nemocí a s plně indikovanou onkologickou léčbou i u perspektivních stavů bývají nesmírně obtěžující. Tělesné prožitky jako bolest, polykací a dechové těžkosti, změny ve smyslovém vnímání (čich, chuť) se odrážejí do osobního života, do sociálních sfér. Aktuálně jde zejména o vztahy se zdravotníky, s rodinou, o sociální kontakty s příbuznými, přáteli, se spolupracovníky, výhledově pak všude tam kde nutno počítat s lidským společenstvím. /Rekreace, hobby atd/
Již při prvním setkání s nemocným musíme usilovat o získání jeho důvěry. Zde je na místě maximální empatie s následným pátráním po příčinách úzkosti, deprese, agresivity, nespavosti atd.
Zaměřujeme se na hledání pozitivních momentů a skutečností, stavíme krátkodobé, drobné reálné pozitivní cíle, zdůrazňujeme perspektivy, vyhlídky na společenské a pracovní aktivity, na nová uplatnění po odléčení nemoci a po rehabilitaci. Naše medicínsko psychologická aktivita a spolupráce začíná od prvního styku, nejčastěji od hospitalizace, pokračuje v průběhu léčby a přechází i do ranného období dispenzarizace. Uplatňují se zde bez rozdílu, i když v různém rozsahu všichni zdravotničtí pracovníci, od příjmové služby, přes oddílenské osazenstvo sester, lékařů, psychologů, nevyjímaje laboranty a pomocný zdravotnický personál. Každý kdo přijde do styku s takto nemocným může jeho psychice pomoci nebo i uškodit. Naše medicínsko psychologická činnost má přejít i do spolupráce s rodinou a to nejen ve smyslu spolupráce ku prospěchu pacienta, ale často jako pomoc rodinným příslušníkům samotným.
Zvláštní kapitolu představují problémoví pacienti, neukáznění, zanedbaní, ethylici, krátce desperáti. Zde bývá psychologická pomoc při nejlepším snažení většinou marná.
Psychosociální problematika zejména u nádorů hlavy a krku představuje závažnou medicínsko-psychologickou oblast a zaslouží si maximální pozornost všech zúčastněných. Překonání nejtěžších životních chvílí spojených s nemocí, s jejími i léčebnými komplikacemi a průvodními jevy, vyžaduje nesmírné úsilí od pacienta, jeho rodiny a nejbližších a celého zdravotnického personálu.
Ponecháme-li stranou důsledky chirurgických zákroků pak nejčastějšími komplikacemi léčby jsou postradiační reakce kožní a slizniční, změny chuti a ztráty rozlišovací schopnosti, xerostomie, zhoršení příjmu potravy, váhový úbytek a v bolestivé stavy. K tomu připočtěme průvodní jevy cytostatické léčby, vystupňování slizničních reakcí, změny v KO, imunosuprese a na to navazující infekční komplikace bakteriální, plísňové, teploty, elektrolytové a kalorické disbalance s následnou celkovou exhauscí. Všechny tyto celkem pravidelně se vyskytující jevy znamenají nejen velkou fyzickou, ale i psychickou zátěž. A zde se ukazuje jaký význam má moderní suportivní terapie, zaměřená na fyzické problémy. Ať už je to tlumení kožních a slizničních reakcí, předcházení a boj s infekcí, úprava KO i s pomocí růstových faktorů, zabezpečení dostatečné výživy, tišení bolesti jakéhokoliv původu, a zajištění spánku. Veškeré dostupné možnosti podpůrné léčby, soustředěné na tělesné problémy a jejich úprava či normalizace, se ale musí odehrávat v bezprostřední provázanosti se snahou směřující k úpravě psychického rozpoložení a duševní rovnováhy.
Problémy, přicházející s nádorovou nemocí a s plně indikovanou onkologickou léčbou i u perspektivních stavů bývají nesmírně obtěžující. Tělesné prožitky jako bolest, polykací a dechové těžkosti, změny ve smyslovém vnímání (čich, chuť) se odrážejí do osobního života, do sociálních sfér. Aktuálně jde zejména o vztahy se zdravotníky, s rodinou, o sociální kontakty s příbuznými, přáteli, se spolupracovníky, výhledově pak všude tam kde nutno počítat s lidským společenstvím. /Rekreace, hobby atd/
Již při prvním setkání s nemocným musíme usilovat o získání jeho důvěry. Zde je na místě maximální empatie s následným pátráním po příčinách úzkosti, deprese, agresivity, nespavosti atd.
Zaměřujeme se na hledání pozitivních momentů a skutečností, stavíme krátkodobé, drobné reálné pozitivní cíle, zdůrazňujeme perspektivy, vyhlídky na společenské a pracovní aktivity, na nová uplatnění po odléčení nemoci a po rehabilitaci. Naše medicínsko psychologická aktivita a spolupráce začíná od prvního styku, nejčastěji od hospitalizace, pokračuje v průběhu léčby a přechází i do ranného období dispenzarizace. Uplatňují se zde bez rozdílu, i když v různém rozsahu všichni zdravotničtí pracovníci, od příjmové služby, přes oddílenské osazenstvo sester, lékařů, psychologů, nevyjímaje laboranty a pomocný zdravotnický personál. Každý kdo přijde do styku s takto nemocným může jeho psychice pomoci nebo i uškodit. Naše medicínsko psychologická činnost má přejít i do spolupráce s rodinou a to nejen ve smyslu spolupráce ku prospěchu pacienta, ale často jako pomoc rodinným příslušníkům samotným.
Zvláštní kapitolu představují problémoví pacienti, neukáznění, zanedbaní, ethylici, krátce desperáti. Zde bývá psychologická pomoc při nejlepším snažení většinou marná.
Psychosociální problematika zejména u nádorů hlavy a krku představuje závažnou medicínsko-psychologickou oblast a zaslouží si maximální pozornost všech zúčastněných. Překonání nejtěžších životních chvílí spojených s nemocí, s jejími i léčebnými komplikacemi a průvodními jevy, vyžaduje nesmírné úsilí od pacienta, jeho rodiny a nejbližších a celého zdravotnického personálu.
Datum přednesení příspěvku: 2. 4. 2005
