Markery karcinomu prostaty, nové možnosti diagnostiky

Základem diagnostiky karcinomu prostaty je punkční biopsie prostaty pod transrektálně sonografickou kontrolou. Jako jedno z indikačních kritérií je standardně používáno sérové PSA, které má dále neodmyslitelné místo v průběhu sledování efektu terapie. Hodnota PSA může být ovlivněna řadou okolností (zánět, trauma, BPH), proto jsou hledány lepší prediktivní ukazatele – jak sérové, tkáňové či močové. Za slibný sérový marker je považována izoforma volného PSA, konkrétně [−2]proPSA, a zejména pak její index (tzv. Prostate Health Index, PHI), který se vyznačuje vysokou senzitivitou a specificitou. V rámci diagnostiky se stále častěji využívá močových onkomarkerů, a to nejen při indikaci primobiopsie prostaty, ale zejména pak u rebiopsií. Jako první z močových markerů byl uveden do běžné praxe Prostate Cancer Gene 3 (PCA3), který byl v průběhu posledních let otestován na řadě rozsáhlých souborů. K PCA3 však záhy přibyla celá řada dalších močových onkomarkerů, ačkoli se většinou jednalo o práce experimentální, na menších souborech či s nejistými či odporujícími si výsledky. Z potenciálních či již etablovaných močových markerů jmenujme AMACR, MSMB a TRPM8, fuzní geny s TMPRSS, annexin A3, matrix metaloproteinázy, markery hypermetylace DNA (GSTP1) a další. Přínos vyšetřování močových markerů spočívá v neinvazivnosti a jednoduchosti odběru vzorků, možnosti opakování odběrů a dlouhodobé stabilitě skladovaného materiálu. Z dalších markerů je vhodné zmínit cirkulující nádorové buňky (CTC) v periferní krvi – jak v diagnostice/posouzení stadia onemocnění, tak odpovědi na léčbu. Ačkoli je stanovení CTC zatím na úrovni studií, lze očekávat, že právě tudy se bude ubírat další výzkum.

Budoucnost biomarkerů je nutno spatřovat nejen ve zlepšení záchytu všech karcinomů prostaty, ale současně i ve zlepšení záchytu potenciálně agresivních karcinomů bez současné nadměrné detekce insignifikantních karcinomů prostaty. Díky markerům je tak možno optimalizovat léčebný přístup u konkrétního pacienta, sledovat průběh léčby, její načasování a efektivitu.