Management sledování a terapie hormonálně independentního karcinomu prostaty

Podle dat Národního onkologického registru dosáhla incidence karcinomu prostaty v roce 2002 68,3/100000 mužů. V mužské populaci představuje po nádorech kolorekta a plicních malignitách třetí nejčastější zhoubné nádorové onemocnění. Přes snahu o časný záchyt onemocnění, zůstává mortalita bez významnější změny. Úmrtí na CaP souvisí s klinickým a biochemickým relapsem při endokrinní terapii. K rozvoji hormonálně independentního karcinomu prostaty (HICaP) dochází přirozenou progresí onemocnění od lokalizovaného stadia přes stadium lokálně pokročilé a generalizované. Pro HICaP charakteristické kontinuální zvyšování prostatického specifického antigenu (PSA) při kastračních hladinách testosteronu a adekvátní androgenní supresi. Medián přežití mužů s HICaP dosahuje 12 měsíců.
Klinickému obrazu dominují algický syndrom při kostním postižení, anémie a zhoršený performance status. Vznik a rozvoj patologických zlomenin, komprese míšní a myelosuprese jsou důsledky kostního postižení. Kostní postižení není plošně měřitelné, ostatní metastatické léze (lymfatické uzliny, parenchymové orgány, měkké tkáně a další) hodnotíme dvojdimenzionálním měřením. Předpokládaná doba přežití závisí na rozsahu postižení a symptomech onemocnění (tab. 1).



Tabulka 1 Charakteristika postižení a přežití při HICaP

Indikátorem léčebné odpovědi všech stadií onemocnění je hladina prostatického specifického antigenu (PSA). Shodně i účinnost cytotoxické léčby dokládá pokles PSA. Hranice poklesu o 50, resp. 75 %, je hodnocena jako efektivní. Doubling time PSA při cytotoxické léčbě je pomocným ukazatelem ovlivnění stabilizace onemocnění. Pokles PSA o méně než 50 % a časná progrese PSA (krátký doubling time) jsou nepříznivými faktory.
Malou úspěšnost léčby a špatnou prognózu nemocných s karcinomem prostaty, léčených chemoterapií, dokládají historická data. Monoterapie nedosahovala odpovědi vyšší než 30 %. Pozdní aplikace cytotoxické léčby nemocným s významnými obtížemi a špatným performance status byla jistě jednou z příčin neúspěchu. Zlom pohledu na chemoterapii zhoubných nádorů prostaty přestavuje režim mitoxantron s prednisonem s účinným ovlivněním algického syndromu. Nejnovější studie jsou zaměřeny na přípravky, které ovlivňují proteiny regulující apoptózu, jako cílová místa léčby HICaP. Estramustin fosfát a taxany mají vysokou aktivitu u hormonálně independentního karcinomu prostaty. Efektivita docetaxelu ve třítýdenní aplikaci, hodnocená na ASCO 2004 a SIU 2004, vychází jako optimální. Výsledky studií znamenají obrat v pohledu na cytotoxickou terapii HICaP.
V práci překládáme naše návrhy ke sledování, léčbě a řešení komplikací mužů s HICaP, které jsou doloženy výsledky recentních studií.